Poslední dobou se stále více polemizuje o stavu našeho školství. Z řad starší generace zaznívají hlasy, že učitelé ztratili svá práva, děti jsou zpovykané a nic je nezaujme. Já se s tímto stanoviskem neztotožňuji. Pracuji s dětmi od svých třiceti let, jen s malou přestávkou, až dosud. Myslím si spíš, že forma vzdělávání, zvláště v základních školách, neodpovídá požadavkům současnosti. Děti se ve většině škol učí stejným způsobem, jako jsme se učili my a možná už naši rodiče. Mají k tomu sice super moderní vybavení ale požadavky a metody se moc nezměnily. Stále je výjimkou provázanost učiva mezi jednotlivými předměty, uvádění do souvislostí, diskuze nad tématy místo předkládání řešení.
Od převratu se proto rodí různé alternativní školy a současní rodiče touží po dalších. Teď vyrašila móda takzvaných „svobodných škol“, ve kterých si děti sami určují postup svého vzdělávání, pouze jsou jim předkládány možnosti. Možná jsem konzervativní, ale tento typ mne nenadchl. Navíc je většina těchto škol soukromých a pro řadové rodiny s více než jedním dítětem jsou finančně těžko dostupné.
Znám ale jednu školu, kterou bych ráda jako dítě navštěvovala a byla bych nadšená, kdyby jí mohly absolvovat moje děti. Snad se to podaří alespoň některému z vnoučat.
Jedná se o osmileté reálné gymnázium Přírodní škola. Škola existuje již 21 let a vychovala řadu úspěšných absolventů. Jde o soukromou školu, ale její zakladatel se snaží udržet školné na přijatelné výši, druhé dítě z rodiny platí poloviční a třetí již školné neplatí. Škola nemá špičkové technické vybavení a i pedagogové jsou hlavně nadšenci, neučí zde s vidinou vyšších příjmů na soukromé škole. Řada z nich jsou již vlastní odchovanci. I to, že z každého maturitního ročníku si několik studentů, zejména chlapců, zvolí jako své povolání dráhu pedagoga o něčem svědčí.
Základním vzdělávacím a výchovným principem je heslo „Období školní docházky je plnohodnotný život, tady a teď, ne jen příprava na budoucí život, kterou je nutno nějak přetrpět.“ Aby bylo možno naplnit toto heslo v praxi je nutné zachovat menší školní kolektiv. Školu tvoří čtyři třídy ve věkovém rozmezí 12-20 let, celková kapacita školy je maximálně sto dětí. Nenabírá se tedy každý rok nová prima. To je pro zájemce o studium trochu komplikace. Tento postup je ale bezpodmínečně nutný aby mohla škola žít jako společenství. Řada výukových programů totiž probíhá ve věkově smíšených skupinách, kde se uplatňuje princip – starší učí mladší. Jedná se hlavně o programy, které propojují učivo jednotlivých předmětů, učí žáky kooperaci, snášenlivosti, nebát se projevit svůj názor. Tímto způsobem probíhá výuka ve škole ve středu, jedná se o tolik propagované projektové vyučování.
Všichni žáci se každé ráno scházejí před vyučování na Společňáku, kde si zazpívají, můžou sdělit své připomínky, případně se zopakují informace týkající se daného dne, informace o mimoškolních akcích apod. Hodnocení výsledků žáků také neprobíhá standardním způsobem. Na začátku studia obdrží každý Index, do kterého jsou jeho výsledky zaznamenávány. V průběhu každého školního roku musí splnit takzvané „podmínky“. Termíny a náplň podmínek jsou stanoveny na začátku školního roku. Podmínky jsou rozděleny na základní, které musí splnit každý student (obsahují povinné učivo dle osnov), a na výběrové s rozšiřujícími znalostmi. Je jen na každém studentovi, jak k naplnění svého vzdělání přistoupí.
Škola vyjíždí též pět až šestkrát do roka na společné pobyty mimo Prahu, které jsou koncipovány vždy jako zážitkové na zadané téma.
První výjezd, takzvaný „Úvoďák“, se koná hned první týden v září. Jeho cílem je nastartování do nového školního roku, v případě nové primy i seznámení s ostatními spolužáky. Primán vždy dostane svého patrona z vyššího ročníku, který je mu oporou, dokud sám školu neukončí. „Úvoďák“ je vlastně týdenní putovní tábor „s plnou polní“. Hlavním heslem je „překonej sám sebe a vytrvej“. Pokud není nová prima, vede trasa podél nějaké řeky a zpestřením je střídáni pěších úseků se splouváním. Je to týden, kde se nejlépe ukáže, co v kom vězí. Pro řadu dětí je první úvoďák nezapomenutelný zážitek a i starší si často „sáhnou až na dno“. Na úvozku se také volí nový zástupci do studentské rady – tzv. kapitanátu. Každých deset studentů zde má svého zástupce.
Druhý výjezd - podzimní - bývá zaměřen na nějaké konkrétní téma. Výjezd probíhá začátkem listopadu, po ukončení prvních „podmínek“. V této době již padá na studenty únava způsobená nejen podzimem a změna běžného rytmu jim velmi prospívá. Sama si vzpomínám, že listopad byl ve škole nejhorší měsíc. Studenti jsou rozděleni do několika věkově smíšených družstev, ve kterých pracují po dobu celého týdenního výjezdu. Letos byl tento výjezd zaměřen na první světovou válku a události po ní i s ohledem na další vývoj v Evropě dvacátého století i dopady na současnost. Seznámení s tématem probíhá formou her, četby a vlastní tvorby, diskuzí, promítání filmů. Ukázky dobových reálií apod. Řadu pásem připravují starší studenti sami již v Praze. V tomto bloku například kvartáni (9.tř ZŠ) připravovali prezentace a hru na téma bojové plyny, nemoci, vývoj techniky. Do výjezdu jsou zařazeny i dva celodenní výlety. Druhý byl připraven jako zážitková hra na okruhu patnáct kilometrů.
Třetí výjezd navazuje na vánoční prázdniny a je zaměřen na umělecké projekty. Tradičně odjíždí celá škola s výjimkou maturitního ročníku do střediska katolické mládeže Vesmír v Orlických horách. Zde kromě práce na tvorbě divadelních představení, hraných i animovaných filmů, fotografií, hudebních pásem apod. tráví čas v zimní přírodě, buď na běžkách, nebo na blízké sjezdovce. Výsledky práce pak v únoru prezentují na akademii školy.
Čtvrtý – jarní – výjezd je opět tematický. V loňském roce hostila v tomto období škola účastníky mezinárodního projektu Comenium, kterého se účastnila. Místem setkání byla, kromě Prahy, pedagogická škola ve Svatém Jánu pod Skalou, kde pro studentské delegace připravili „přírodňáci“program. Součástí jarního výjezdu bývá pravidelně kurz první pomoci se zážitkovým závodem. Studenti z Maďarska, Španělska, Německa, Polska, Turecka jím byli nadšeni.
Pátý výjezd probíhá na přelomu dubna a května – je známý pod názvem „Paseka“. Jedná se o pobyt pod stany, tzv. „TýPý“. Celá organizace pobytu, včetně stravování, je v rukou studentů. Dospělí plní jen úlohu poradců a poslední instance v případě průšvihu většího rozsahu. Nevěřili byste, jak může takový „tábor“ bezchybně fungovat.
Vrcholem celého školního roku je Expedice. Je to „vědecký“ projekt, kterému je věnován celý červen. Prvních čtrnáct dní je celá škola v terénu, druhých čtrnáct dní se výsledky výzkumů zpracovávají ve škole. Opět jsou studenti rozděleni do věkově smíšených skupin podle zájmu o vyhlášená témata. Výstup každé skupiny musí být použitelný v širším měřítku. Například v posledních letech se vždy jedna skupina zabývá mapováním důlních a jiných technických památek a zjišťováním jejich historie, vytvářením 3D fotografií. Jako výstup pak své výsledky prezentují na tematicky zaměřených celostátních internetových stránkách a pořádají výstavy v informačních střediscích v oblasti a prezentují své výsledky i ve školách regionu. Stejně tak skupina biologická, krajinotvorná a skupina zabývající se ústní historií. Velmi zajímavá byla tato práce v regionu Ralsko, kde se skupina zabývala vzpomínkami obyvatel na pobyt sovětských vojsk i v regionu Šluknovska, kde bylo tématem soužití s romskou menšinou.
Kromě těchto školních projektů, má Přírodní škola i velké množství mimoškolních aktivit. Z těch nejvýznamnějších například již více než patnáct let udržuje styky s Dětským domovem v Pyšelích, od roku 2010 zaštiťuje projekt Terezínská štafeta, který se zabývá životem dětí v Terezínském ghetu a navázáním na jejich tvorbu.
Samozřejmostí je i příprava programu pro studenty v době prázdnin. Pro uchazeče o studium se pořádá zážitkový víkend a celodenní hra ještě před přijímacími zkouškami.
Škola má už prvního následovníka. Je jím čtyřleté gymnázium v Hořicích v Podkrkonoší.
Pracuji pro tuto školu jako dobrovolnice a jezdím na všechny výjezdy. Často se účastním i mimoškolních aktivit. Občas se mne vrstevníci ptají, proč to dělám, co z toho mám. Jestli by nebylo lepší věnovat energii nějaké výdělečné činnosti nebo zábavě. A nechápou, že je to nejlepší zábava, jaké se mohu věnovat. Pobyt s dětmi mne nabíjí energií, pocitem, že jsem užitečná. A když se mne při loučení ptají, kdy zase přijedu za nimi do školy i pocitem radosti.
Pokud máte zájem dozvědět se o této škole něco víc, navštivte její stránky www.prirodniskola.cz, tady jsou nějaké ohlasy: www.rodinnevzdelavani.cz/jak-jsme-byli-v-prirodni-skole/