Někde jsem uvedl, že nejsem žádný písmák a že spíš než slovem, budu přispívat fotografiemi. Přiznávám, moc se mi to zatím nedaří, spíše naopak. Tak to zkusím napravit.
Když jsem se seznámil s nynější manželkou a nastěhoval se k ní do rodinného domku - zahrada nic moc, jen trávník, několik jehličnanů, pár neudržovaných ovocných stromů, a na svahu u branky něco jako skalka - pár kamenů a polštářovek. S partnerkou jsme si rozuměli, a protože se změnilo klima v domě, začalo se díky jejím nápadům měnit i okolí domu. Zastřešili jsme terasu, na zábradlí do truhlíků vysadili muškáty, lobelky, vitálky, a postavili krb pro pohodové večerní posezení.
Abychom se přes den nenudili a večer měli na co s pýchou shlížet, vybudovali jsme skalku, vřesoviště, kde v hortenzii přebývá rosnička stromová, a naši chloubu – jezírko, ve kterém se prohánějí karásci. Na jejich dovádění dohlíží strážce majáku - skokan hnědý a ve vřesovišti na pařezu laškují ještěrky.
Zahrada je manželčinou velkou láskou, zvlášť rododendrony a azalky. Už jich má 23, od velkokvětých po miniaturní skalkové. Letos se dala do přestavby a rozšíření skalky, jak ukazuje poslední foto. A já se těším s foťákem na příští jaro.
Tak tedy vítejte na prohlídce naší zahrady.
Foto: Radovan Cakl