Jednou přijde ten den
a já stanu před branou
mlčení.
Za hradbou věčného
mládí.
V neslučitelném
dění
několika světů.
Co bude pak?
Krátká radost,
vzestup a pád?
Víra, že láska
trvá,
či plyne bolest,
která nikdy
neskončí?
Kolik dní jsem
promarnila?
Koho jsem zranila,
Koho potěšila?
V co jsem doufala?
Víra zklamaná
s pláčem odešla.
Láska stářím
znechucená zemřela.
Zbývá naděje.
Ticho samoty,
moudrost života,
písně zpívané
z dálky.
Otázek mnoho.
Bude mi však
odpuštěno?
Odpověď jediná.
Až jednou přijde
ten den,
snad obhájím
svůj život
i nesplněný
sen.
