Tak se mi právě dostal do ruky časopis, ve kterém píší o Řecku a velmi obšírně také o řeckých dobrotách. Krásné obrázky modrého moře a bílých skal, barevných loděk doprovází také pohledy do řecké kuchyně. Kupodivu těmhle stránkám ale nedominuje to, co si u nás běžně představujeme pod pojmem středomořská strava a co je u nás v ideální, čerstvé a kvalitní podobě buď špatně dostupné, nebo neúnosně drahé. Tedy čerstvé ryby, mořské plody, exotické druhy zeleniny a ovoce – to vše s pestrou nabídkou všech možných druhů oliv a olivového oleje.
Naopak. Chválí se tu v receptech a na obrázcích prostá domácí strava. Samozřejmě zelenina, ale taková, kterou i u nás vidíme běžně: okurky, rajčata, zelí, mrkev a jiná kořenová zelenina, sem tam paprika a různé druhy zelených lupenů salátu, špenátu, řepy a dalších lupenů. Mnohé z nich jsou i takové ty volně rostoucí, například listy jitrocele a pampelišek, a u nás potlačované anglickými trávníky a moderními sekačkami.
Potom to jsou různé druhy luštěnin, které si Řekové zvláště pochvalují pro jejich nutriční hodnotu, zejména obsah kvalitních bílkovin a také oříšků a semen, které jsou bohaté na ušlechtilé tuky a antioxidanty. K tomu sýry, trochu kvalitního masa. Z toho všeho (v podstatě dostupného i u nás) potom kouzlí různé saláty a odlehčené přílohy, radost se podívat a určitě i ochutnat. Luxusní jsou to nápady, nikoli suroviny. Chválu pěli také na místní ovoce i na to sušené, které krásně dokresluje právě chuť sýrů.
Místo hranolků brambory
Vybavil se mi minulý týden, kdy jsme se rozhodli zajít pro tyče a poličku do koupelny do jednoho nákupního centra. Jednoho z mnoha, které u nás máme. Sobotní dopoledne zpravidla trávíme jinak, ale poličku a tyče jsme potřebovali. Zajeli jsme tedy do nákupního centra, které bylo plné, přestože bylo docela pěkné počasí. Nakoupili jsme, zavlekli do auta, a protože se ozýval hlad, který nemáme moc rádi, rozhodli jsme se využít místní restaurace, jež na mnoha velkých billboardech v okolí láká na krásná jídla s množstvím zeleniny.
Nabídka tu byla vcelku příjemná a zeleninu bylo možné zvolit jako salát i přílohu, a to za vcelku přijatelné ceny. Nebyli jsme samozřejmě sami. Tenhle nápad mělo mnoho dalších lidí, a tak jsme sledovali nepřetržitou řadu lidí odcházejících od pokladny, z nichž většina měla na svých talířích hranolky (i když v nabídce příloh toho byly vcelku pěkné vařené brambory, kaše i přílohová zelenina). Nejsem demagogický odpůrce hranolků ani jiných dietních prohřešků, když jsou občasné a jinak se jí vcelku zdravě. A nepatřím také mezi nutricionisty či obezitology, které náš způsob stravování zřejmě trápí daleko více. Tohle mě ale zarazilo.
Zdravotní gramotnost je možná zvláštní spojení slov, ale znamená mnoho. Znamená, jak si člověk či celá společnost přeloží doporučení o zdravém životním stylu do praktických opatření, do poptávky a nabídky zdravého životního stylu včetně zdravé stravy. Jako ještě horší slovní spojení nám může připadat zdravá strava – tedy jídlo, které nám doporučuje lékař a je spojeno s různými omezeními a pojídáním toho, co nám v podstatě nechutná. Celé je to tedy mrzuté, navíc jaksi školsky omílané a dávané do souvislosti s prevencí a připomínáním různých nepříjemných onemocnění.
Nic jiného nám ale nezbývá, zdravá strava je nutnou součástí prevence kardiovaskulárních onemocnění a nedávno vydaná světová zpráva o možnostech demence poukazuje zejména na to, že kromě duševní a tělesné aktivity a vyvarování se škodlivých návyků, je to právě zdravá strava, která může být velmi důležitým preventivním faktorem jak přímo, tak zprostředkovaně redukcí obezity a metabolického syndromu.
Nebojme se experimentovat
Podíváme-li se za hranice, do zemí, kde se o zdraví lidí opravdu pečuje, vidíme, že nabídka zeleniny a zeleninových jídel je tu nejen dostupnější, ale i pestřejší, počínaje malými dobrotami až po jídla hlavní.
Z výše uvedené řecké zkušenosti bych ale radila – jezme radostně. Neotravujme se při jídle. Zbavme se fádnosti naší kuchyně a výčitek svědomí nad její vydatností a zkusme ji obohatit nikoli nutně olivami a sýrem feta, ale tím, na co generace našich předků byly po staletí zvyklé – bramborami, zeleninou a luštěninami. Zkusme si také vymýšlet krásné a barevné recepty. Možná bychom takový koutek nápadů a vynálezů mohli otevřít právě na tomhle serveru. Chtěla jsem do něj už na jaře přispět znovuobjevením ředkviček, které jsou jedlé nikoli pouze v bulvičkové části, ale pokud jsou čerstvé a mladé, tak jsou skvělé i jako salát nebo spařené jako špenát. Což teprve vegetariánský segedín s fazolemi (bez přílohy) nebo maso, kuře či ryby na zelí?
Ona ani ta česká kuchyně nemusí být smutná, ztěžklá a fádní, ale pestrá i radostná.
Simona Holmerová
Autorka je předsedkyní České alzheimerovské společnosti, místopředsedkyní Alzheimer Europe a patronkou i60.cz