Motocykly značky ČZ patřily už v předválečném Československu k nejrozšířenějším jednostopým motorovým vozidlům. Později se "čízy" spolu s konkurenčními jawami staly oblíbeným exportním artiklem socialistického průmyslu. Po rozpadu východního bloku však zájem o české stroje opadl a výroba motorek byla ve Strakonicích ukončena. Strojírenská společnost ČZ nicméně existuje dodnes, v těchto dnech si připomíná 95 let od svého vzniku.
Továrna nesoucí název Jihočeská, později jen Česká zbrojovka, začala vyrůstat na okraji Strakonic v září 1919. Původně se v ní vyráběly vzduchovky, pistole a kulomety. Koncem 20. let minulého století koupilo vedení zbrojovky producenta součástí jízdních kol z Kralup nad Vltavou a nedlouho poté ve Strakonicích vyvinuli kolo poháněné spalovacím motorem.
Ze Strakonic až do Vatikánu
První stroj, jenž už snesl označení motocykl, uvedla Česká zbrojovka na trh v polovině 30. let. Šlo o model 175, kterého se prodalo téměř 22.000 kusů. Ještě do vypuknutí druhé světové války představila firma i stroje s motory o zdvihovém objemu 250 a 350 kubických centimetrů. Vrchol nabídky tvořil "půllitr" ČZ 500, který si v neobvyklém bílo-zlatém provedení našel cestu do garáží papežské gardy.
Společnost ČZ se rychle vyšvihla mezi největší výrobce jednostopých motorových vozidel v předválečném Československu. Okupace však její rozkvět zastavila, neboť přednost měla zbrojní výroba. Po válce pak na strakonický podnik, stejně jako na řadu dalších průmyslových firem, čekalo znárodnění.
V rámci plánovaného hospodářství byla "čezetě" přidělena produkce motorek o objemu 125 kubíků. Její největší konkurent, Jawa, měl vyrábět stroje s dvojnásobným zdvihovým objemem. Toto rozdělení ale nevydrželo dlouho a Strakoničtí se tak v průběhu 50. let vrátili k výrobě silnějších motorek, jež v období 1954 až 1959 nesly jednotnou značku Jawa-ČZ.
Závodní speciály zakázali
Kromě motorek pro běžné ježdění vyvíjeli ve Strakonicích i závodní speciály. Vrcholem byl typ 860, poháněný unikátním čtyřdobým čtyřválcem, jehož tvůrcem byl respektovaný motocyklový konstruktér František Pudil. Do závodů mistrovství světa však tento jedinečný stroj příliš nezasáhl. V roce 1972 totiž přišel příkaz "shora", a továrna musela s účastí na silničních motocyklových závodech skončit.
Zhruba od poloviny 60. let začal stát omezovat investice do vývoje nových typů motorek, neb jak pravil prezident republiky Antonín Novotný, "do socialismu přeci nepojedeme na motocyklu". Jednostopá motorová vozidla se i pak vyráběla ve velkých sériích, uplatnění ale nacházela hlavně na méně náročných trzích. Když se pak východní blok rozpadl, dostali se českoslovenští výrobci do existenčních potíží.
Privatizace motorkám nepomohla
Národní podnik České závody motocyklové byl počátkem 90. let přeměněn na akciovou společnost a zprivatizován kuponovou metodou. K potřebné modernizaci jeho výrobního programu měla přispět italská Cagiva. Společná firma ČZ-Cagiva se však od svého vzniku potýkala s problémy, které vyústily v její likvidaci v roce 1998. Akciová společnost ČZ však přežila a dnes se soustředí zejména na produkci komponentů pro automobilový průmysl a výrobu řetězů, obráběcích strojů a vysokozdvižných vozíků.
