Krajina, kterou projíždím dnes už nepostřehnutelnou k hranici na Slovensko se pomalu chystá spolu se zapadajícím sluncem k nočnímu odpočinku. Políčka, schoulená v kopcovitém terénu lákají k pohledu a hlavou mně víří vzpomínky na podzimní čas v době, kdy jsem ještě chodil se slabikářem v podpaží do první třídy obecné školy. Za zatáčkou u silnice se na jednom políčku objevil obraz, který tyto vzpomínky umocnil. Z ohníčku stoupal dým a závany větru na kratičkou chviličku jej zavály až k mému nosu. Ucítil jsem vůni bramborové natě a neodolal. Zastavil jsem u silnice kousek od bramborového políčka a hltal známou vůni plnými doušky.
Brambory. Na Moravě zemáky, na Valašsku zemňáky, na Ostravsku kobzole. Která plodina má tolik pojmenování? A to jsem ještě nevyčerpal mnohé krajové názvy. Když vzpomenu na dobu mého dětství a ve vzpomínkách se vrátím do maminčiny kuchyně ráno, v poledne i večer, vidím na stole vždy hrnec uvařených brambor. Někdy ve slupce, jindy oškrabané a připravené k dalšímu zpracování. Možností bylo nepočítaně. Ke snídani byly třeba osúšky, připravené z brambor a mouky, uhnětené do malých bochánků a upečených v troubě dozlatova. Jindy voněl ráno v kuchyni česnek, kterým byly natřeny bramborové placky, dnešní bramboráky. Ty jsem miloval a miluji dodnes. Zapíjely se černou kávou, uvařenou z Melty a Cikorky. Tuto pochoutku si dopřávám dodnes i když složení kávy je trošku jiné.
Pro oběd skýtaly brambory spoustu možností. Třeba knedlíky s uzeným nebo jen tak nakrájené a smíchané s povidly. Krásně osmažené na sádle spolu s vajíčky chutnaly skvěle. Byly ovšem tvrdé a ne nadarmo se jim říkalo dělbuchy. Bramboračka se vším všudy co do ní patří, zejména čerstvými nebo sušenými houbami a po ní brambory, upečené v troubě s kusem vepřového bůčku, to už byl sváteční oběd. A večeře? No přece brambory uvařené nebo upečené se solí a česnekem a k nim hrnek mléka z večerního dojení u sousedů. A když se vyjímečně stalo, že na kredenci hrnec s bramborami chyběl, byly uvařené brambory určitě v komoře, kde chládly po uvaření pro prase. Ani jimi jsme my děti nepohrdly i když byly malé, nakrojené nebo se strupy. V jídelníčku brambory tenkrát překonal pouze chleba.
Na podzim se děti těšily právě na sklizeň brambor. Na pole vyjel pluh, tažený koněm, kterého dirigoval hospodář. Radlice pluhu řádek brambor vyorala a obrátila tak, že žlutý pás vyoraných brambor přímo lákal ke sběru. Každé rodina měla spoustu dětí, ty se pustily s chutí do práce. Ty nejmenší, třeba pětileté, sbíraly suchou nať a nosili ji na hromadu. Vůbec nevadil jejich nízký věk a nikoho ani nenapadlo uvažovat, že je to zneužívání dětské práce. Právě naopak. Všichni ctili přísloví, že co se v mládí naučíš, v stáří jako najdeš. Z vyorané hlíny vyskakovaly myši, jejichž pelíšky byly zničeny a hospodář s bravurou, získanou letitou zkušeností, zabíjel práskáním biče jednu za druhou.
Když k večeru vypřáhl koně z pluhu a skončil sběr, vrhly se děti k nachystané hromadě natě a čekaly, kdy si hospodář zapálí čibuk a s úsměvem zapálí i nať. Oheň se rozhořel a plápolal na všechny strany. Odvážnější kluci jej přeskakovali, chráněni tlustými, i když krátkými kalhotami. Děvčata přihlížela a k podobným kouskům se vzhledem ke svým krátkým sukýnkám, pod kterými neměla obyčejně už nic, nepřipojila. Po půlhodince došlo na první ochutnávku. Nejstarší z chlapců vyšťáral z popela jednu bramboru, znalecky ji posoudil a zmáčkl v prstech. Pokud se nebránila stisku, rozpukla se jako rozkvétající růžička a zavoněla tou typickou bramborovou vůní, bylo hotovo. Každý nastavil dlaň a do ní mu vložil horkou bramboru, kterou obdarovaný přehazoval z ruky do ruky aby vychládla. Občas došlo k rozepři o velikost a propečení přidělené brambory. Ty nejlepší byly do černa popálené a zuhelnatělá část chrupala mezi zuby jako burské oříšky.
Brambory za chvíli zmizely v dětských bříškách a s houstnoucí tmou se děti vytrácely směrem k domovu, kde na ně čekalo pokárání, že už dávno měly být doma a hrnek mléka na zapití bramborové pochoutky. Vesnice se pomalu ukládala k spánku. Já pokračoval v cestě a v mysli mně vytanula nabídka od jednoho beskydského hotelu, který mne v minulých dnech přesvědčoval, abych přijal pozvání na zářijový víkend, kde na programu je mimo jiné i opékání brambor v ohni z bramborové natě. Neuvěřitelné!
