Ve věku 92 let dnes zemřel filmový architekt Karel Černý, držitel Oscara za film Amadeus. Zemřel doma, v Táboře. Černý stojí i za výpravami filmů Cesta do pravěku či Hoří, má panenko, podílel se také na seriálu Hříšní lidé města pražského. V roce 2013 obdržel Českého lva za celoživotní dílo.
arel Černý pracoval na téměř stovce filmů, stovce televizních inscenací, 15 seriálech a šesti desítkách krátkých snímků a reklam. S Karlem Kachyňou se setkal u pěti filmů, v roce 1953 se s Karlem Zemanem podílel na mezinárodně ceněné trikové Cestě do pravěku. O deset let později se poznal s Milošem Formanem a počínaje Černým Petrem spolupracoval na všech jeho filmech, natočených v tehdejším Československu.
Když chtěl Forman dělat Amadea, oslovil ho znovu. Kvůli tomuto projektu se v Praze nákladně upravovaly interiéry historických budov. V roce 1985 se pak zúčastnil oscarového ceremoniálu. Měl pocit, že byl pozván jen formálně, ale nakonec to byl Amadeus, který získal osm prestižních sošek, z nichž jedna patřila právě jemu.
Loni na slavnostní vyhlašování Českých lvů do pražské Lucerny však nedorazil, věk mu to nedovolil. Cenu za něj tehdy převzala jeho vnučka Tereza Nezbedová.
Amadeus oceněný Oscarem
Filmový architekt Karel Černý patřil mezi několik málo Čechů, kteří se mohli pochlubit ziskem prestižní filmové ceny Oscar. Získal jej v roce 1985 za svou práci na Amadeovi, slavném filmu Miloše Formana, který američtí filmoví akademici ocenili osmi soškami - vedle Černého a Formana tehdy cenu získal i kostýmní výtvarník Theodor Pištěk. Černý, který se podílel na téměř stovce celovečerních filmů, dnes ve věku 92 let zemřel.
Kromě Amadea dal tento ve své době velmi žádaný architekt podobu řadě dalších filmů, v 70. letech pracoval ročně i na více než deseti snímcích či televizních seriálech. Černého jméno je tak k nalezení v titulcích Krále Šumavy (1959) nebo Formanových Lásek jedné plavovlásky (1965). Podobu dal i kulisám série o rodině Homolkových, úspěšnému detektivnímu seriálu Hříšní lidé města pražského (včetně navazujících celovečerních filmů) nebo Nebeským jezdcům o československých pilotech RAF.
Major Zeman i My všichni školou povinní
Nejvíce práce měl Karel Černý v 70. let, kdy kromě režimních a tendenčních filmů jako Rudá záře nad Kladnem (1974) nebo Když Praha povstala (1975) pracoval i na diváky dodnes oblíbených komediích Marie Poledňákové Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977) a Jak dostat tatínka do polepšovny (1978). Jako výtvarník se podílel také na televizních seriálech 30 případů majora Zemana (1974), My všichni školou povinní (1984) nebo v česko-německé koprodukci natočené sérii o Lucii, postrachu ulice (1984).
Koncem 80. let začal Černý náročnou práci u filmu pomalu opouštět, přesto ale ještě navrhl například výpravu a dekorace seriálu Území bílých králů (1989) nebo komedie Trhala fialky dynamitem (1992). Později pracoval na několika televizních snímcích a jako poslední dílo uvádí jeho filmografie česko-řecký snímek Podzimní návrat (2001). Začátkem 90. let se měl díky dobovým zkušenostem podílet i na výpravě muzikálu Rebelové, odehrávajícího se v roce 1968, ovšem odmítl.
Český lev
"Ač nerad, musel jsem odříci... Režisér Filip Renč si přál dekorace, jaké jsme dělávali v šedesátých letech, jenže my měli tři týdny na klip písničky Dáme si do bytu, dáme si vázu, kdežto dnes je tempo mnohem rychlejší...," řekl před 12 lety, když k 80. narozeninám přebíral medaili od ministra kultury. Místo toho už Černý, který v roce 2013 získal Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii, mladším kolegům jen občas radil a také učil na filmové škole v Písku.
Trochu si přitom stěžoval na to, že filmoví architekti dnes mají mnohem méně práce než ve své době on a jen obtížně tak sbírají zkušenosti. Černý, který se narodil 7. dubna 1922 v Plzni, přitom prošel filmovou branží od píky. Začínal jako komparzista na prázdninách v Bechyni, kde se v roce 1939 natáčel film Ohnivé léto s Lídou Baarovou. Jako statista si přivydělával i během studií architektury a za války pak začal dělat u filmu další pomocné práce.
Na přelomu 40. a 50. let pak Černý, o kterém vznikl jeden z dílů cyklu GEN, začal dráhu filmového architekta. První snímek, pod jehož podobou byl podepsán, se jmenoval Jeden ze štafety (1949) a vyprávěl o Emilu Zátopkovi. Od Černého Petra (1963) pak byl u všech českých filmů Miloše Formana a jejich spolupráce mu nakonec vynesla Oscara. Za svou práci získal řadu cen, sám si ale cenil jen zlomku. "Je tak patnáct dvacet filmů, za něž se ani nemusím v nejmenším stydět," řekl Černý v jednom rozhovoru.
