Odpluji jako dým,
jak rozevlátá šála,
když s pláštěm děravým
noc city rozehrála.
A pak se vydám dál
jak stezka po úbočí,
jak pramen z nitra skal,
jenž stín svůj nepřekročí.
A pak se rozletím
jak na voskových křídlech,
jak vůně kopretin,
jež žije v hladkých mýdlech.
A pak tě oslovím
jak písek beze stopy,
jak odloučený klín,
jenž lásku neuchopí.