Policisté nedávno zveřejnili varující zprávu. Každé sté auto řídí člověk, který má tak silnou poruchu zraku, že by za volant vůbec neměl sedat. Přiznejme si to, mezi seniory je hodně takových, kteří své zdravotní problémy skrývají právě z obav, že by přišli o řidičský průkaz.
Na začátek jeden příběh. Jistá paní z Ostravy jezdí na svou chalupu do Beskyd zásadně vlakem, zatímco její muž stejnou trasu absolvuje v jejich prastaré škodovce. Dáma s manželem odmítá jezdit. "Špatně vidí a je hluchý," říká. "To jsem, ale cestu mám skvěle naučenou, a tak ji stále zvládám," argumentuje čilý osmdesátník. Jeho lékařka ho už několikrát varovala, že jej nahlásí policii, pokud nepodstoupí prohlídku, zda vůbec může řídit. "Tak k paní doktorce prostě pro jistotu přestal chodit úplně," zlobí se jeho žena.
Jistě, tohle je extrémní případ, ale těch, kteří vědí, že špatně vidí a přesto řídí, je mnoho. A nejen mezi dříve narozenými. Ten problém se týká i lidí velmi mladých. "Každé šestnácté vozidlo řídí někdo, kdo potřebuje kontrolu zraku. A každé sté vozidlo řídí někdo, kdo za volantem vůbec nemá co dělat," komentoval výsledky šetření ředitel BESIPu Martin Farář.
To mám být bez auta?
Faktem je, že každý třetí Čech trpí krátkozrakostí, a to se za volantem projevuje tak, že jeho vidění je rozostřené. Mnohdy si toho ani sám není vědom a ukáže se to až po nehodě. Na druhé straně se nemůžeme divit, že se lidé snaží ubránit své řidičáky i ve vyššm věku. Mnozí senioři si život bez auta nedovedou představit. "To mám volat synovi nebo vnučce pokaždé, když potřebu udělat větší nákup?" ptá se už zmíněný osmdesátiletý senior z Ostravy.
Jenže policejní statistiky jsou k podobým případům dost nekompromisní. Starší řidiči sice nepatří mezi ty, kteří bourají nejčastěji, to jsou mladí do pětadvaceti let, ale tvoří druhou nejpočetnější skupinu těch, kteří nehody zaviní. Zkrátka, seniorské zdravotní neduhy mají na způsob jízdy podobně špatný vliv jako nezkušenost mladých řidičů. "Senioři - řidiči zaviní více havárií na křižovatkách, při změně směru jízdy a při vjezdu na silnici, kde mají dát přednost. To jsou typické nehody, kde selhalo rychlé prostorové vnímání a rychlá reakce," říká Martin Farář.
Dopravní policisté označují za další problém řidičů vyššího věku jejich konzervatismus. Jsou sice zkušení řidiči, ale často se ukáže, že neznají nové předpisy, mají navyklý způsob jízdy a mnohdy jedou tak pomalu, až tím paradoxně ohrožují sebe i jiné. Jedu pomalu, nemůže se mi nic stát, je totiž časté zaklínadlo těch, kteří si za volantem moc nevěří. Ovšem takový řidič už způsobil nejednu vážnou nehodu.
Zajímavé je, že když už řidiči vyššího věku bourají, častěji přitom způsobí zranění sobě než jiným účastníkům provozu. Úmrtnost řidičů ve věku nad pětasedmdesát let při nehodách je pětkrát vyšší než průměr a výskyt zranění je u nich dvakrát vyšší. Souvisí to s tím, že mají pomalejší reakce, špatně vidí i slyší a mnohdy také neřídí příliš často. Ztrácejí pohotovost a zkušenost.
"Pozoruju na sobě, že jsem nejistější, než když jsem jezdíval autem každý den do práce," přiznává sedmdesátiletý pan Karel z Nového Jičína. Deset let jezdil každý den autem do práce do Ostravy. Teď je v penzi a vypravuje se tam výjimečně, jen s manželkou do divadla nebo na velký nákup. "Najednou mě ten městský provoz děsí. Cítím, že nejsem dost rychlý, dělá mi problém přeřadit se z pruhu do pruhu," vysvětluje.
Závěry společnosti BESIP jsou následující:
* Řidiči - senioři zaviní více havárií na křižovatkách, při změně směru jízdy a při vjezdu na silnici, kde mají dát přednost. To jsou typické nehody, kde selhalo rychlé prostorové vnímání a rychlá reakce.
* Sice mnohem důsledněji dodržují dopravní předpisy, ale jezdí nižší rychlostí, než je dovolená, a blíž ke středu vozovky, což má za následek vznik kolon a kolizních situací při jejich předjíždění.
* Jen minimálně jezdí v noci a vyhýbají se dopravním špičkám.
* Odborníci dopručují, aby si každý přiznal, jaký je jeho zdravotní stav, a podle toho si řízení nastavil. Neznamená to začít najednou třeba jezdit na chatu vlakem. Mnohdy pomůže vybrat si klidnější silnici, jet v době, kdy není dopravní špička, pořádně se před jízdou prospat.
* Podle nového zákona se každý řidič musí podrobit lékařským prohlídkám nejdříve šest měsíců před dovršením 60, 65 a 68 let věku a nejpozději v den dovršení tohoto věku. Po dovršení 68 let pak už musí řidič chodit na pravidelnou lékařskou prohlídku každé dva roky.
Přiznejme si, kdo z nás to dodržuje? Kdo se tam vypraví dřív, než když ho na prohlídku upozorní lékař nebo přímo policista při náhodné kontrole? Po prohlídce obdržíme od lékaře doklad o své zdravotní způsobilosti, který musíme vozit s sebou. Policisté ho po nás při silniční kontrole budou požadovat.
Nejčastěji při těchto prohlídkách ztroskotáváme právě na špatném zraku. Ten se s věkem horší, s tím nic nenaděláme. Rada BESIPu zní: Pokud vám lékař doporučí používat při řízení vozidla dioptrické brýle, uposlechněte ho. Zrak je nejdůležitějším orgánem při získávání informací při pohybu v dopravě. Stárnoucí zrak bývá mnohem náchylnější na oslnění. K tomu dochází obvykle v noci od reflektorů protijedoucího vozidla, od některých druhů pouličních lamp, při jízdě proti slunci nebo od jeho odlesků. Zatímco proti slunečnímu oslnění se lze bránit vhodnými slunečními brýlemi, proti oslnění reflektory v noci žádný prostředek není. Tady lze doporučit pouze jedno: auto v noci prostě neřídit. Každopádně, jste-li na brýlích závislí, mějte v automobilu vždy ještě jedny náhradní, včetně slunečních.
