Proč všichni staříci si stále dokazují,
že jsou ještě mladíci
a co všechno oni umí.
Jen já si užívám svého věku,
přes tělo chatrné si přetahuji deku
a takhle z fleku si hekám.
Kam spěchám?
Vím, že už nikam a tak co mi brání,
válet si šunky bez ustání
a bez reptání své ženy,
která už není.
Já se však ještě válet mohu.
Někdy i přes svou chromou nohu,
vstanu a jdu si,
kam chci já.
A tak dotáhnu tu nohu k prvnímu hlohu.
Tam padnu schvácen, ale rád,
že pohledem se mohu pokochat
Jde kolem babka mého stáří,
ale jak mladě se ještě tváří.
Nese se jako za mlada
a určitě je nerada,
že roky ji sčítám.
A tak ji vítám a ptám se ji, co zdravíčko?
Však otázka ta a já nevím proč,
ji vhání ruměnec na líčko.
Snaží se tvářit zdravě
a jde ji to ještě dost hravě.
A pak mě zpraží pohledem hrdé mladice
a ladně kráčí dál, babice.
Jsem dědek jedu
a jen já to tak svedu.
A ptáte se mně jak se mám?
Já se vás taky nezeptám!!!
