Moje léto rodičovské

V mládí jsem byla jak laň. Samozřejmě nejen tak štíhlá a ztepilá, ale hlavně jsem měla v oboře svého jelena v říji, čili vždy v říjnu to na něj přišlo, načež jsem třikrát po sobě vždy červenec trávila vrhem dalších jelínků a laněk, a tak zaplňovala naši soukromou oboru.

Rodiče mi pomáhali minimálně, babička nikdy všechny najednou nechtěla, starý jelen místo do obory chodil z práce do nálevny a já byla v tom mateřském kolotoči úplně sama. Mláďata mi dávala pěkně zabrat, a tak na nějaké opalování, koupání a hledání hříbků nezbýval čas.

Zvěrstvo povyrostlo, já nastoupila po pětileté mateřské opět do práce a řádnou dovolenou jsem vždy během roku proflákala s nemocnými dětičkami. Šel čas (ale spíš pádil), léta vystřídaly zimy a další léto zas uteklo jak voda. Už jsem měla doma školáčky a o prázdninách odjeli všichni tři na tábor. Jen několikanásobné matky si dovedou představit, jaká úleva nastala. Chodila jsem sice do práce, ale hned po cvaknutí píchačky jsem najednou měla tolik volna a žádné povinnosti, že jsem se tenkrát s hrůzou v noci budila, když se mi zdál sen, že jsem zas některému dítěti zapomněla vyprat tepláky či nedala sušit mokré sandálky...

A já se toho léta nemohla nabažit. Opalovala jsem se, běhala  bosá po louce, čichala k lučním květinkám, koupala se při svitu měsíce nahá, nacpávala se malinami, zajezdila si na kole, navštívila kamarádky, zevlovala jen tak po náměstí...no zkrátka paráda. Cítila jsem, jak se nabíjím energií, jak mi ta volnost dává křídla, jak se vytrácí nervozita a stres.

Nadšené děti se po třech týdnech vrátily plné zážitků z nových kamarádů a čekala na ně ta nejspokojenější maminka pod sluncem.