Lidé se nám budou smát. Co na to řeknou děti? Co když naletím podvodníkovi? To jsou věty, kterými si zdůvodňujeme samotu. Jenže, proč by se člověk měl bát lásky? Jen proto, že mu je šedesát? Nesmysl.
Vědci z Kalifornské univerzity řadu let sledují skupinu více než osmi stovek žen. Začali s nimi spolupracovat, když dámám bylo kolem čtyřiceti let, nyní je jim okolo šedesátky. Sledují jejich fyzický i psychický stav, teď se zaměřili také na jejich sexuální život. Výsledky zveřejnili v odborném časopise American Journal of Medicine a vzbudily velkou pozornost. Vědci totiž tvrdí, že věk nemá vliv na touhu po sexu a po lásce. Rozhodně s přibývajícím věkem neklesá, jak si lidé obvykle myslí.
Dvě třetiny žen uvedly, že se nezříkají sexu a je jim příjemný. Zároveň však uváděly, že jim připadá nevhodné to přiznat kvůli tomu, že se to v jejich věku nehodí.
„V této studii není sexuální aktivita spojena vždy jen s pohlavním stykem. Ti, kdo jsou aktivní, mohou dosahovat uspokojení i polibky, dotyky či mazlením, což patří ke zdravému a dlouhotrvajícímu vztahu,“ uvedla spoluautorka výzkumu Susan Trompeterová ze zdravotnického zařízení Healthcare System v San Diegu. Podle vědců by se lidé ve vyšším věku měli méně zabývat tím, zda dosahují či nedosahují orgasmus, a ve snaze vrátit výkony z mládí se dopovat různými tabletami. Naopak by se měli zaměřit na to, aby si s partnerem či partnerkou dávali najevo, že jsou spolu rádi. A pokud blízkou osobu nemají, neměli by se bát si ji hledat.
„Znám nemálo případů, když žena našla skutečné fyzické štěstí ve věku kolem padesátky, šedesátky, kdy v nic takového nedoufala,“ říká psychiatr Jan Cimický. „Jedním z důvodů, proč právě v tomto věku lidé lásku prožívají takzvaně naplno, je to, že už nemají starosti s dětmi a mají čas sami na sebe. A jak známo, psychická pohoda se sexem velmi souvisí,“ vysvětluje. V podstatě se tedy dá říct, že dáma nad padesát si lásky užívá více než unavená třicátnice běhající mezi prací a malými dětmi.
Horší stránkou této dobré zprávy je, že právě ve vyšším věku je řada žen osamělých. Rozvedené, ovdovělé... A seznamovat se novým partnerem se bojí. Tady jsou nejčastější věty, kterými si své obavy zdůvodňují. Paradoxně, úplně stejné věty často používají osamělí muži:
- Co na to řeknou děti? Realita je zpravidla taková, že buďto neřeknou nic, nebo naopak mají radost, že maminka nebo tatínek zase pookřáli. Pokud jim na nás opravdu záleží, lásku nám budou přát. Když si rodič najde nového partnera, může to být problém, když je jeho dítěti pět nebo deset let. Když je synovi nebo dceři třicet nebo čtyřicet, opravdu není třeba se jej ptát, jestli s naší novou láskou souhlasí. Je to jen a jen naše věc.
- Nebudu k smíchu? Položme si otázku jinak: Komu bychom měli být k smíchu? Kdo je opravdu přítel či kamarád, tomu záleží na našem štěstí. Ten, kdo moralizuje a naznačuje něco o trapnosti, zřejmě opravdový kamarád není.
- Co když naletím podvodníkovi, podvodnici? A opět jiný pohled na toto klišé: A proč bychom měli? Kdy jindy, než ve vyšším věku, po všech těch životních zkušenostech, umí člověk lidi odhadnout? To, že jsme se zamilovávali do naprosto nevhodných typů jsme si přece odbyli ve dvaceti. Už víme, co nám na partnerovi vadí a co naopak hledáme. Kdy jindy, než kolem šedesátky bychom v tomto směru měli mít jasno?
- Nedopouštím se zrady? Takto někdy uvažují lidé, kteří ovdověli. Psychologové na tyto obavy mají jasnou radu: Pokud jsme s bývalým partnerem měli opravdu hezký vztah, novou lásku by nám přál.
- Jak se chovat? Když už potkáme někoho, kdo je nám blízký a líbí se nám, často ve vyšším věku podléháme ostychu. Randit po padesátce je přece jen něco jiného než ve dvaceti. Není divné dát si pusu na veřejnosti? Máme se držet v kině za ruku jako puberťáci? Ta velká nejistota, když jsou spolu lidé vyššího věku poprvé v soukromí, je podobná nejistotě, jakou prožívali se svým prvním partnerem někdy v sedmnácti. Přicházejí totiž pochyby: Můžu se svléknout? Nejsem stará, ošklivá? Mám vrásky, povadlé tělo... Psychologové se shodují, že na podobné obavy máme zapomenout a uvědomit, si, že úplně stejné obavy má partner. Muži pochybují o svém vzhledu stejně jako ženy. A ve věku kolem šedesátky si naprostá většina lidí opravdu nehledá partnera či partnerku podle toho jaké má svaly, prsa či nohy.
Takže, zapomeňme na předsudky a zkusme se znovu zamilovat. Když nebude do koho, nevadí. Ale když někoho takového potkáme, nebraňme se tomu.
