Výpravčí Honza Málek dláždí svoji životní pouť trapasy. Jako osoba chorobně nevšímavá, nezná ani pořádně lidi v obci. Neví, kdo ke komu patří. Nemůže pomlouvat žádného občana, protože neví, jestli to náhodou není manžel, nebo příbuzný. Kolikrát pomlouval ve vlaku nějakého cizího člověka a on vystoupil v téže stanici!
Zaměstnanec byl nucen čas od času navštěvovat železničního lékaře. Za tím účelem si opatřil dva lístky na tramvaj. Jednoho dne zakoupil i noviny, protože očekával dlouhou prodlevu v čekárně. Najednou k němu přistoupil starý šedivý elegán a v ruce třímal jízdenku. Pravil: "Mladý pane, tu jízdenku jste vytrousil, vypadla vám asi z novin!“ Reakce obdarovaného byla naprosto šokující. Pánovi sdělil: "Ale já jsem měl v těch novinách jízdenky dvě!“ Šedivý elegán si odplivnul a vytvořil si obraz o nevděku, který světem vládne.
Ještě v téže ordinaci obdržel služebník recept. Byl na děrném kartonovém štítku, naprosto neskladném. Přeložit nelze. I vsunul jej opět do novin. A pak venku bezděčně vhodil už přečtenou tiskovinu do popelnice. Jaké bylo zákazníkovo překvapení v lékárně. Recept ne a ne najít. Dedukcí Honzík usoudil, že chybějící recept nemůže být nikde jinde nežli v popelnici. A tak před lékárnou se odehrával ponižující akt. Statný čtyřicátník zdravého vzezření a slušného zevnějšku vybíral z popelnice. Že nezůstal ušetřen uštěpačných poznámek je nabíledni.
Všem trapasům toho dne ale nebyl konec. O své se přihlásil žaludek. No a kam jinam, nežli do bufetu Petrov. Ještě dlouho nebudou u nás pizzerie, Mc Donaldy a Vietnamské speciality. Je doba totality a frčí grilované klobásy. Hamburgery lze vídat jen v zahraničních filmech.
Bufet Petrov měl jednu zvláštnost. Bylo nutno jej navštěvovat minimálně ve dvojici. Jednotlivec měl totiž před sebou dilema. Má stát nejprve frontu na pivo, nebo na grilovaný klobás? I v tehdejších dobách se po různých jídelnách pohybovali pobudové a somráci. Hrůznému rozsahu výskytu podobných existencí jsme ale tehdy ještě nemuseli odolávat. Osamělý zákazník měl jenom dvě možnosti. Koupit si pivo a jít se sklenicí v ruce do fronty na klobásu, nebo nechat stát osamocené pivo na stolku. Často se pak se zlou potázal. I druhá varianta byla nebezpečná. Nechat stát talíř s klobásou a rohlíky na stolku a jít do fronty na pivo se také nevyplácelo. Ke sklenici piva někdy zůstal hladovému k dispozici jen prázdný talíř!
Výpravčí Honza Málek se rozhodl použít variantu s opuštěnou klobásou. Vystál pokorně frontu na chladivý mok a spokojeně kráčí ke svému stolku. Těší se na kulinářský zážitek. Najednou vytřeští oči.
U jeho stolku stojí starý pán a cpe se jím zakoupenou grilovanou pochoutkou. Najednou se z klidného a vyrovnaného člověka stal pardál. Vzplály v něm piliny. Tak to teda ne!
Přiskočil k nic netušícímu důchodci. Odložil pivo na mramorovou desku stolu a oběma rukama vyrval překvapenému hostu jeho úlovek. Pak si vsunul klobásu do úst tou dosud neokousanou stranou a začal ostentativně žvýkat. Celá scéna se stala okamžitě středem pozornosti.
Mstitel mezitím postřehl děs v očích napadeného zákazníka a zaznamenal jeho zběsilý útěk. U stolku dokonce zůstala zapomenutá hůl. Pak se vítězoslavně rozhlédl po ztichlém lokále.
Přehlížel prostor, kde právě vykonal akt spravedlnosti, takřka revoluční.
Najednou mu to došlo! S vytřeštěnýma očima, zcela zalit potem a zavalen pocity viny odhalil smutnou skutečnost.
Jím zakoupená grilovaná klobása i s pečivem stála nedotčena u vedlejšího stolku!
Prožili jste nějaké životní faux pas? Co se vám v životě nepovedlo, případně, na jaký omyl či trapas nikdy nezapomenete? Pošlete na téma Můj trapas povídku, příběh nebo glosu. Nejzajímavější příspěvek opět oceníme. |