Šijí se mnou všichni čerti, tak jako zamlada. Jen co začne houbová sezóna. Láska k přírodě, lesu, houbaření, ta mi zůstala dodnes. Vábení lesa nezastaví žádná bolest, která patří bohužel k mému věku a nemoci. Jen co mě pojme les do své náruče, jako švihnutím kouzelného proutku bolest mizí, negativní myšlenky také.
Nevnímám čas, stává se, že mě moje rodina, když se dlouho z lesa nevracím, chce jít hledat v domnění, že se mi v lese udělalo nevolno. Dobře ale vědí, že si každou houbu, než ji dám do košíku, vyfotím, a to zabere také spoustu času. Mám v lese své místečko odpočinku, tam u lesního potůčku. Sedám na pařez a pozoruji lesní dění. Slyším stromy, se kterými si pohrává větřík v doprovodu ptačího zpěvu, vidím, jak z houští vyběhne srna, která nedůvěřivě zůstává stát a pozoruje mě, jen chvilku, než si ji stačím vyfotit a pak se ukryje ve vysoké trávě.
Mám v lese také svůj oblíbený strom, na kterém už od roku 1966 je v kůře vyryté srdíčko a v něm vyrytá dvě písmena, důkaz mé první lásky. I po tolika letech čitelný. Vzpomínky se vynořují. Domů se vracívám třeba i s pusou od malin nebo borůvek, klidná, les mi dodal sílu.
Jako zamlada ráda a často poslouchám hudbu, při písničkách z 60-70 let jsem zas ta střelená mladá holka bez všech problémů a klidně si v kuchyni s vařečkou i zatrsám. Sice hlas zpěváka ruší moje auauau, to, ale nevadí.
Jako zamlada miluji plavání, když je možnost, dokáži se ve vodě vyřádit a zapomenu, že moje postava už není tak dokonalá jako dřív. Říká se, že člověk je stále mlád i ve stáří, když dokáže život brát s humorem. Zatím to tak je, co bude za pár roků nevím. To neví nikdo z nás. Jedno je jisté, jako zamlada se cítit můžeme, ale mládí nám nikdo a nic nevrátí.
Co děláte nyní ve svém seniorském věku jako "za mlada"? K čemu jste se vrátili, anebo co jste nemohli dělat v mládí a dostali jste se k tomu až nyní? Napište jakýkoli svůj příběh či příběh ze svého okolí na téma „jako za mlada.“ Nejlepší příspěvek opět oceníme malým dárkem. |