Lékárny, jejich činnost, jejich zvláštní život, jejich schopnost naštvat většinu svých klientů. To bude naším častým tématem. Ostatně je to přirozené. Minimálně ve věku nad padesát let máte čím dál tím častěji vyšší účty z těchto farmaceutických chrámů, než z hypermarketových katedrál konzumu.
Je to dojemné, že se zároveň starají i o vaši fyzickou a psychickou kondici. Fyzickou tehdy, kdy vám magistr oznám, že lék zaznamenaný na receptu právě nemají, ale že vám ho ochotně objednají do druhého dne. A o tu psychickou, že pokud si lístek jakoby šatnový nepřipoutáte k ledničce magnetem, tak se budete celou noc převalovat a přemýšlet o tom, že zítra po čtrnácté hodnině máte být v lékárně pro svoji zásilku.
Pravda, i na západ od naší vlasti takto v lékárnách postupují, protože je zřejmě nemožné udržet tak vysoké zásoby a ochraňovat peníze v nich uložené. Ale takřka až na výjimky vás pozvou pokaždé na tentýž den, abyste si pro svoje drogy přišli. Inu tady ještě stále neplatí okřídlené „time is money“ a u seniorů zvlášť. Takové pohrdání časem těch druhých je vážně neodpustitelné. Stáří strávené na cestách z a do lékárny je ponižující.