Všude kolem kam až oko dohlédne, rozprostírá se země beze stínů. Jižní Morava, země vinohradů, oku moc nelahodí. Určitě nebývá obrazem romantických zákoutí s masivem hor v pozadí. Výjimka ale potvrzuje pravidlo. Z roviny ční nelogicky masiv Pálavských vrchů. Je to marklant tak důležitý, jako maják u nějakého pobřeží. Těsně pod tímto orientačním bodem leží vesnice Popice. A právě do této lokality směřuje mikrobus s fotbalisty. Reprezentanti obce Podboří jedou vybojovat mistrovské utkání I.B. třídy.
Donedávna vozil fotbalisty velký autobus. V obci se objevil "taťka“. Podnikatel, nacpal peníze do nákupu hráčů. Zakoupil tři divizní hráče, v podstatě celou zálohu. Pochopitelně je platil a mužstvu se dařilo. A fandů byl najednou plný autobus. V tu dobu se vynořil další podnikatel, místní autodopravce. Onen pán vozil velkoryse fotbalisty na zápasy zdarma. Čirou náhodou zakoupil ojetý autobus firmy, vozící turisty do Anglie. Majitel ještě nestačil odstranit původní nátěr, takže kluci z vesnice vystupovali u venkovských hřišť z divoce pomalovaného dopravního prostředku. Nápisy byly v angličtině a několikrát se opakovalo slovo London!
Jak čas běžel, sponzoři se od fotbalistů distancovali. Ukázala se stará pravda. Hoši si říkali: "Proč se honit zdarma, když někteří spoluhráči hrají za peníze!“ Na protest proti danému stavu, odmítli se neplacení hráči zúčastnit slavnostního pohoštění na konci sezony. Sponzor totiž připravil v přísálí kulturního domu zdarma bohatou tabuli. Dostavili se akorát "profesionálové“ s manželkami, celkem šest lidí! Sponzor se naštval a uzavřel korunovod.
Mančaft se oprostil profesionálů. V dalším roce však prohrával co se dalo. A v autobuse jezdilo čím dál méně fandů, až posléze došla trpělivost i sponzorovi autobusovému.
Výboru nezbylo, nežli nadále používat malý mikrobus. Bohužel s mikrobusem "vyfasovali“ fotbalisté i řidiče. Lojza Hovoránek byl člověk uvážlivý a patřičně pomalý. Tvrdilo se, že by mu krejčí zalátal díru na zadku kalhot za chůze. Lojza byl nejen loudal pěší, ale i motoristický. Svým tempem rozvážel mléko a proslýchá se, že využíval přestávky za jakékoliv situace. To prý zastavil i při časovém stresu a trpělivě vybíral přestávku. Také prý nikdy nepřekročil rychlost padesát kilometrů, aby neměl problémy při průjezdu uzavřenou osadou!
Toho dne nastala kombinace loudala řidiče s "dobrým“ navigátorem. Vedoucí zájezdu, Fanouš Rendl, ovládal navigaci železniční. Měl v hlavě automaticky důsledek železničního zeměpisu. Nikdy nevlastnil automobil a také si nedělal starosti s řidičským průkazem. Jednou se dokonce protivil úřednímu pozvání na lékařskou prohlídku, jehož neuposlechnutím hrozila ztráta řidičáku! Bývalý železničář dobře znal sled stanic na trati Brno- Břeclav. V mysli se neustále zjevuje magický sled zastávek, jdoucích za sebou. Jsou to: Vranovice, Pouzdřany, Popice a Šakvice. O těch Pouzdřanech se vyprávělo, že když za Protektorátu museli průvodčí vyvolávat zastávky německy, ozývalo se v Poudřanech: "PAUSRAM, POSRANY!“
Zařazení cíle cesty uklidnilo navigátora, který vedl mužstvo k cíli. Popice se nalézají přece mezi obcemi Pouzdřany a Šakvice. Cesta k cíli však vede okresními silnicemi a železnice nikde. Řidič se loudá padesátkou a navigátor je stále více neklidný. Železniční zeměpis je k ničemu, automapa chybí. Nezbývá nežli průzkum bojem. V obci Uherčice vybíhá navigátor a hledá nějakou lidskou bytost. Náves je jako vymetena. Najednou z chaloupky vykoukla babička.,,Paní jak se dostaneme do Popic?“Odpověď Fanouše zcela šokovala. "A tady jsou někde nějaký Popice?“
Nadále jede mikrobus pomalým krokem a před ním pochoduje navigátor. Marně hledá na návsi človíčka. Čas neúprosně běží a začátek utkání pod Pálavou se nezadržitelně blíží. Přitom jsou kopce neustále na obzoru. Orientační bod zrovna zívá. Jak se k němu ale přiblížit?
Mezitím už začala tam na hřišti soupeře běžet čekací doba. Mančaft se obléká v autobuse. Konečně cesta vede úspěšně k cíli. Navigátor křičí na řidiče, ten ale nepohne. Průšvih se začíná rýsovat.
Vše marno! Čekací lhůta uběhla, zápas je kontumován. Domů se však nejede. Hráči obou stran si chtějí zahrát alespoň fotbal v přátelském duchu.
Dlouholetý činovník, pokladník a organizátor četných akcí očekává ostudu. Za každým výrazem tváře kolegů čeká úsměšky. Nestalo se tak.
Možná jej pomlouvají za zády, možná všechno svedou na loudala Lojzu Hovoránka. A tak nakonec po celé záležitosti koluje vtip. Lojza Hovoránek s tou svoji nepřekročitelnou padesátkou považuje prý za uzavřenou osadu celou Moravu!