...Pokračování
Do Finska vjíždíme po čtvrthodině a málem jsme si toho ani nevšimli. Poznali jsme to podle toho, že orientační tabule byly pro nás skoro nečitelné i když z Norska jsme měli podobné zkušenosti. Vzpomínáme na včerejší stádo sobů s tím, že určitě na další dnes narazíme.
Ve Finsku máme jeden speciální vědecký úkol. Tvrdí se o něm, že je to země tisíce, nebo tisíců jezer? A právě to máme zjistit. Šéf stanovil, že posádka prvního auta bude počítat jezera vpravo od silnice, posádka druhého vlevo od silnice. Počítání probíhalo bez problémů až do chvíle, kdy v jednom vozidle pustili z přehravače naučný pořad pro turisty nazvaný Afrika. Členové Divadla Járy Cimrmana s odvázali natolik, že počítání skončilo krachem. Snad příště.
Drobně prší. Na silnici jsme několikrát dávali přednost skupinkám sobů a snažili se je přikmovat plesnivým chlebem. Ani barva plísně je však nepřilákala. A tak jedeme a jedeme. Benzinu, čurby, jídla i odpočinku je naléhavě třeba. Ano, tady to zapíchneme. Na okraji jezera Inari leží město Inari a je tu nejedna benzinka a WC i několik minisupermarketů. Vrháme se každý tím směrem, kde jej nejvíc bota tlačí a všichni svorně končí u nakupování. Největší balík přináší do auta Jirka. Zvědavě nakukujeme a správně čekáme, že se pochválí. Taky jo. "Co civíte? Kde je chlup, tam je chuť: Proč nakupovat viagru bratru za 300 Kč, když sobí kůže přijde na pouhých 1200 Kč a je nafurt. "Věřím mu, ale ve svých seniorských letech za kůži zbytečně neutrácím.
Rovina, jezera a jezírka, borovicový les, rovina a zase rovina. Občas nějaké překvapení. Dvacet kilometrů před Rovaniemi náhle šéf odbočuje doleva na vedlejší silnici a nám, co jedeme za ním je jasné, co se bude dít. Na informační značce vidíme jakousi chaloupku se šipkou doleva, které nás má zřejmě přilákat k návštěvě. Tak jo, vždyť hledáme ubytování. Hospodař, který právě dojil krávy, nás přivítal s úsměvem. Myslím, že Vojta na něj spustil anglicky, ale bezvýsledně. Fin sice kýval souhlasně hlavou a bylo vidět, že je mu jasné, co tady pohledáváme. Hned nás vede k bungalovům mezi borovicemi. Už po cestě začalo vyjednávání o ceně. Bylo krátké. Rukama je snadné říci, že jeden srub se rovná 60 euro. Ukazujeme, že máme zájem o dva sruby. Odpověď? Dvanáct prstů. Honza teatrálně ukazuje, abychom vyklidili prostor a pokračovali v jízdě. Taktik. Fin zvážněl a navrhuje, abychom pumpli finský stát o DPH a pak budou oba sruby za sto. Náš člověk. Než si plácneme, jdeme na prohlídku. Otevřel jeden srub, postavil se v předsíni a učinil rukou ve vzduchu půlkruh, jako když kněžna Libuše ukazovala poddaným, kde bude stát Praha a vzkřikl: "Luxus!" Porozuměli jsme všichni a prohlídka ukázala, že má pravdu. Sto euro se přestěhovalo do jeho kapsy a šel spokojeně dodojit krávy.
Tak to tu ještě za těch pět let oksroNování nebylo. Předsiň, kuchyně, koupelna, sauna, ložnice, automatická pračka a sušička na prádlo. To už bylo příliš. Mezi stromy stylové posezení, krytý gril na úlovky z nedaleko se jiskřícího jezera, loďky v ceně. Honza usedl k dosud prázdnému stolu a tvářil se zkroušeně. Zřejmě mu zase něco nesedlo, a tak lékařská pomoc formou léku byla nezbytná. Ostatní zabrali pelíšky, já jednu z kuchyní a všem kromě mne nastalo využívání volného času.
Jezero a nenamočit návnady (a vnady)? To by byl hřích, zvlášť, když jsou loďky k disposici v ceně bungalovů. Voda byla teplá jako čaj a plýtká natolik, že když se chtěl Honza na loďce propádlovat doprostřed jezera, museli mu ji šéf, Jirka, Zdeněk a Milan zpočátku nadlehčovat. Vyskytlo se také několik Adamů. Byl jsem tomu rád, protože Andrejka ihned uprchla za mnou a pilně mně v kuchyni pomáhala.
Plni pohody přišli strávníci k neprostřenému stolu."Pánové, už to nesu a celý se třesu". Předkládám před nenasyty velrybí stejky (konečně), dožluta uvařené /rozvařené?/ brambory, chléb český i norský, zeleninový šleh, pravou českou kávu značky Paloma (v akci za pouhých 86 Kč/kg), kterou jsem před použitím chytře přesypal do sáčku od Jacobs Eclusive, finské pivo. Naservírován jim byl místo očekávaného tučného rybího masa dva centimetry silný plát šťavnaté krmě, po kterém by slastně zavzlykal i zapřisáhlý vegetarián/ochránci přírody nechť mně tento komentář prominou/. Minulá strastná noc byla zapomenuta a za plného světla začala nová, která nás v pohodě přenesla do úterka.
Ráno je pro Honzu kruté. Všichni ještě spí a on ne a ne najít otvírák na minerálku. Žízeň veliká a otvírák v nedohlednu. Otvírám dveře našeho bungalovu a vycházím mu vstříc s otvírákem v ruce. Jen co uhasil žízeň, dal se do vyprávění, tentokrát o svých jízdách na Harley Davidson po Evropě i okolí Osla a o potížích, které mu dělala jeho vlastní žena, když odhalila sumy, které do motocyklu vkládal při nákupu různého zbytečného příslušenství. Když skončil, byla již snídaně na stole a všichni si dávali do nosu. Sbalili jsme, poděkovali majiteli i osudu, že nám přihrál takové bydlení s tolika zážitky a pobytu odtroubili.
