...Pokračování
Ráno nebylo moudřejší večera. Komáři na Zdeňkovi, který spal pod širákem a dekou zanechali momentálně nesmazatelné stopy. Při snídani si je snažil smazat slivovicí, která tentokrát sloužila k zevnímu použití. Ostatní připravovali své saky paky k uložení do aut, šéf pak řídil nakládku a směroval zavazadla do příslušných sektorů od S1 do S17. Vyjeli jsme dále na sever ve 12:20 a dalo se předpokládat, že ten, kdo se minulou noc nevyspal, nevyspí se dnes tím tuplem.Rozlišovat den a noc v severním Norsku se dá v této době pouze podle slunce a "cvrkotu" na silnicích, v městech a vesničkách.
Chápu, že se mnozí při sledování naší cesty cítí jako v hustém lese, a proto mezi fotkami přidávám kousek té nejsevernější části Norska, zvané Finmark vyvedené na mapě. Bohužel tam není uvedeno město, které je nejseverněji položeným městem na světě a nese název Hammerfest a je našim dnešním (nebo zítřejším?) cílem.
Po hodině přijíždíme na naši starou známou silnici E6 a kousek za Fauske míjíme po pravé straně odbočku do národního parku Rago, na který se nám také sbíhají sliny, ovšem až někdy příště. Řidiči si odmachnou, protože nás čeká přeplutí Stefjordu z Bognes do Skarberget. Ze společné peněženky zaplatíme 115Kč za osobu a 770 Kč za přepravu jednoho auta. Zajímavostí je, že tento trajekt je jediný na celé E6. Za dvacet minut jsme na druhé straně a už se těšíme na nejbližší a zároveň velmi známé město Narvik. Na parkovišti uprostřed města parkujeme kolem půl osmé večer a je jasné, že se dlouho nezdržíme. Kluci něco málo fotografují a komentují proslavený směrník v Narviku. No aby ne. Dovídají se, že z Oslo jsme ujeli 1407, z Trondheimu 880 km no a z Kroměříže? Ten údaj tu chybí a dokonce chybí i Praha.
Já se posadil s Honzou Juhaňákem do zahrádfky před restaurací a vedli jsme řeči. Po chvíli "přispěchala" servírka a cože to bude. Honza objednal dvě piva a zdvořile se zeptal, jak se servírce daří, Ráda se dala do řeči jako ostatně každá ženská a z pozdějšího překladu jsem se dověděl, že bere 125 NOK na hodinu,což je směšné, ale co se dá dělat. Jinak je to tu pakárna,dodala. Obrátil jsem oči v sloup a v duchu spočítal, že za ten plat by mohla měsíc žit v Česku na vysoké noze. Dopili jsme a vykročili za ostatními.
Škrábeme se za uchem. Na ceduli čteme, že Hammerfest, do kterého míříme, je vzdálen 644 km. Noc v čudu. Také že jo. Přijíždíme tam po sedmé ráno. Předtím ovšem zastavujeme v Altě, před vjezdem do ní
došlo málem k incidentu. Andrejka požádala vysílačkou o naléhavou zastávku u nejbližšího WC. Odpovědí jí bylo sdělení, že podle poslední informační tabule bude WC až po deseti kilometrech jízdy. Andrejka se suchým anglickým humorem, který pochytila při svém dlouhodobém pobytu v anglicky mluvících zemích prohlásila: "Dobre. Budem dovtedy recyklovať."
Kucháme ledničku s cílem zahnat vedle spánku i hlad, který lomcuje s našimi žaludky. Podařilo se najít pár sýrových trojúhelníčků, dvě nohy klobásy u půlku namodralého chleba o kterém doktor výpravy Vojta prohlásil, že nevadí. Penicilin se vyrábí z plísně a jak nám pomáhá. A v ledničce jsou i čtyři balíčky velrybího masa, které dal Honza k lepšímu. Na úpravu není čas, za pár dní z něj máme večeři pro devět osob a s bramborem a zeleninovým salátem. Zlatý hřeb budoucích kulinářských prožitků. Mohu odpovědně prohlásit, že žádný z nás dosud velrybí maso neochutnal a neměl tedy ani tušení, že vzhledem a chutí připomíná hovězí maso a s rybami nemá nic společného.
Jak už jsem podotkl, v sedm jsme v Hammerfestu a nádherné scenerie půlnočního slunce nám nedaly šanci na spánek.To je ovšem už sobota 8.7.
Hammerfest se chválí, že je nejseverněji položeným městem v Evropě. Dobrá, zkontrolujeme to. Přejeli jsme celé město až na severní pobřeží a další město jsme ani s použitím Jarova dalekohledu neuviděli. O.K. Je to tak.
Zastavili jsme u kostela. Je ještě zavřený a tak se rozhlížíme, čím bychom se pokochali. U každého kostela v Norsku je hřbitov, tedy i tady, ale tam se nám prozatím ještě nechce a tak popojíždíme k pobřeží a pozorujeme, jak se kolem lososích farem vrtí člun s krmením. Velký poutač zřejmě pro turisty nám nabízí nahlédnutí do posledního vývoje tohoto města, které je jedním z nejstarších měst severního Norska. Dramatickým obdobím města byla II.světová válka, kdy se v mistním přístavu usídlila nejdůležitější základna německých ponorek, které napadyly komvoje, které zásobovaly Sovětský svaz z Anglie. Když se kolo úspěchů obrátilo ve prospěch Spojenců, Němci Hammerfest do základů zničili. Město bylo kompetně znovu vystavěno i za zahraniční pomoci a dočkalo se velkého rozmach, když byla u pobřeží objevena velká ložiska ropa a zejména zemního plynu. Nyní má město kolem 9500 obyvatel a obyvatelé vynikající životní úroveň.
No, dlouho jsme nepobyli i když bychom tu našli několik dalších nej...Oči se nám klíží a kam v takové situaci našinec míří? K posteli a spíži. Zaléháme v nedalekém kempu a zdá se nám o velrybích stejcích, na které ještě nedošlo. Až se vzbudíme, pojedeme dál. Čas jsme obrátili naruby.
Pokračování příště...