Módní poradkyně, stylistka a bývalá úspěšná módní návrhářka Táňa Havlíčková je ambasadorkou projektu i60 Senior Fashion – Hledáme zralé modelky. Netají se tím, že se jí nápad zalíbil a ráda se do něj zapojila. To téma je jí totiž blízké. Málokdo umí mluvit o pocitech stárnoucích žen v souvislosti se vším, co se týká módy a krásy, tak jako ona.
Proč jste se vlastně rozhodla zapojit do akce Hledáme zralé modelky? V čem vidíte její smysl?
Ženy ve věku nad padesát cítí, že ještě nejsou takzvaně na odpis, ale zároveň jsou každý den konfrontovány s faktem, že v médiích se objevují jen ženy mladé a krásné. Jenže to ony byly taky. Takže jsou kvůli tomu trochu nejisté. Na jedné straně získaly věkem moudrost, nadhled, na druhé straně se střetávají s tím mediálním obdivem mladého těla, který v nich vyvolává pocit nedostatečnosti a méněcennosti. Teď to berou jako příležitost být vidět, vyjádřit něco samy o sobě. Proto je mi ta akce blízká a připadá mi, že má smysl.
Co když se na to ale podíváme z druhé strany? Není to trochu pošetilost? Není přirozenější starat se ve vyšším věku o jiné věci, než jak jsem nalíčená a oblečená? Není právě to výsadou mládí?
Ne! Důležité je si uvědomit, že jsme nyní na světě déle, než tomu bývalo v minulosti. Když je dnes ženě šedesát, má před sebou patnáct, dvacet let života. Dvacet let je přece dlouhá doba. Vzpomeňme si, co pro nás bylo dvacet let, když nám bylo kolem dvaceti. Co všechno, jsme pak za tu dobu stihly. Za dvacet let lidé mají děti, postaví domy, vybudují si postavení v práci, procestují různé země. Ale když má před sebou dvacet let života člověk v šedesáti, okolí mu naznačuje: A teď už jen seď, nic nedělej, o nic se nestarej... To je přece divné. Dvacet let se dá naplnit spoustou zajímavých zážitků, ať je vám dvacet, čtyřicet nebo šedesát.
Myslíte, že to mladší ročníky chápou nebo jim přijde divné, proč by šedesátiletá paní měla mít fotku v módním časopise?
Ty ženy předbíhají společnost. Naznačují dnešním dvacetiletým děvčatům, že i jim bude jednou šedesát a více. Proto tomu fandím. Myslím, že je to mladým dobré připomenout.
Jedna moje čtyřicetiletá kamarádka říká, že jí mezi staršími ženami chybí vzory. Že by chtěla vidět krásné, moudré šedesátnice, o kterých by si řekla: Ano, takhle chci stárnout... Myslíte, že na tomhle názoru něco je?
Přesně tak to je. Ženy by k sobě měly mít úctu. Ty mladší by měly vědět, že se od starších mohou něco naučit a ty starší by si měly uvědomit, že jsou zkušenější a moudřejší. Neměly by se porovnávat, soupeřit, ale být si vzájemně prospěšné. Když jsme byly mladé, každá z nás byla trochu zakomplexovaná. I ty, které se tvářily sebevědomě, měly nějaký mindrák. Řešily jsme, jestli máme vlasy moc kudrnaté, moc rovné, zrzavé nebo tmavé, jaký máme nos... I ty největší suverénky v něčem samy se sebou nejsou ve dvaceti spokojené. Ale časem se naučíme sebelásce, sebedůvěře, jsme moudřejší. Zkrátka, řešíme jiné věci než kudrnaté nebo rovné vlasy. To je to, co by se od starších žen mohly ty dvacetileté učit.
Myslíte, že akce jako je hledání zralých modelek nebo přehlídky, na kterých modely předvádějí i starší dámy, mohou změnit celkové společenské vnímání stárnutí? Zkrátka, že si jednou třeba nějaký výrobce oblečení v Česku nechá nafotit kampaň na starší dámě?
Společnost musí akceptovat sama sebe. To už není otázka médií, ale toho, že prostě celá společnost stárne. Takže ano, já věřím tomu, že jednou bude přirozené, že starší ženy předvádějí či fotí oblečení. Dnes je vlastně šedesátka střední věk. Starších lidí stále přibývá, přibývat bude, takže tím se bude společnost sama přirozeně měnit.
Ale budou chtít mladí módní návrháři a redaktoři časopisů spolupracovat se staršími lidmi? Co když v čele firem, které vyrábějí oblečení, stále budou třicetiletí manažeři, co tohle všechno nechápou. Myslí si, že oblečení musí mít malé velikosti, které si koupí mladé holky, po pár měsících je vyhodí, protože je levné, a zase si koupí nové a tak pořád dokola?
Ta změna přijde přirozeně. Podívejte, já jsem léta navrhovala modely, které nejsou ohraničené věkem. Když je předváděly sedmnáctileté modelky, ženy nad čtyřicet na přehlídkách říkaly: No jo, tohle není pro nás, to sluší mladým holkám. Vysvětlovala jsem, že je to hloupost, že stejný model mohou nosit i ve čtyřiceti i v šedesáti, když jde například o kvalitní klasické sako. Jenže ty ženy ztrácely sebedůvěru tím, že to oblečení viděly na šestnáctiletých holkách. Srovnávaly se s nimi a měly pocit, že z toho srovnání nevycházejí dobře. Jenže to je chyba. Svět opravdu není založený na šestnáctiletých. Vždyť i redakce stárnou. Jedna novinářka mi vyprávěla o šéfredaktorovi, který si pochvaloval, že v jeho redakci není nikdo nad třicet a nechtěl na titulní stranu na fotce nikoho, komu bylo nad třicet. Jemu bylo tehdy devětadvacet. Jenže to bylo před osmi lety, takže dnes by podle svých měřítek už pracoval v redakci pro seniory? To je k smíchu, ne? I on už změnil názor.
Táňa Havlíčková
Je spolupracovnicí portálu i60 a ambasadorkou projektu i60 Senior Fashion – Hledáme zralé modelky. Pro modelky na sobotní módní přehlídku (5.4. ve 12.30 v PVA Letňany) vybírá oblečení a doplňky, zkrátka ukáže, jak šmrncovní zralé dámy mohou být. V poslední době se věnuje poradenství při nakupování oblečení a vytváření stylu svých klientek. Řadu let byla úspěšnou módní návrhářkou, pracovala v Paříži a její módní salón Háta patřil v devadesátých letech k nejúspěšnějším českým módním společnostem. Více se o ní a o možnostech spolupráce s ní dozvíte na jejich stránkách www.tanahavlickova.cz, na nichž se pravidelně objevuje řada nových zajímavostí. Oblíbený je například její test, podle kterého se zájemkyně dozvědí, jaký jsou typ, a v jakém oblečení by se tedy měly cítit dobře.
