Ach, to mládí...

Vzpomínáte na svou pubertu? Já na ni vzpomínala minule skoro celou noc...

Ach to mládí, posteskla jsem si pro probdělé noci, ach ta puberta dodala jsem hlasitěji.

Vnučka přišla s prosíkem, zda by nemohla pozvat kamarádku, že je venku teplo tak, že by už spaly v chatce. Byl víkend, tak jsem nakonec svolila. Domluvila jsem oběma, aby byl v noci klid, že noc je na spaní. Holky si do chatky přenesly peřiny vymetly pavouky a že už si jdou do chatky povídat. Budu vás chodit kontrolovat, varovala jsem holky po zavolání maminky, která se dověděla, že nedaleko slaví omladina něčí narozeniny a měla strach, aby tam její dcera nešla. Ubezpečila jsem ji, že dám na holky pozor.

Chatka stojí na zahrádce, nebyl problém tam nakouknout. V půl desáté jsem se šla podívat, holky už pěkně spaly, nebo dělaly že spí. Dívala jsem se na film do půlnoci a pak šla udělat další obhlídku - byl klid. Pootevřela jsem si doma okno, zalehla jsem, ale ne a ne usnout. V polospánku jsem uslyšela cinknutí, okamžitě mě napadlo, že asi jdou holky na záchod a jak otvíraly branku, na které mám na tyčkách staré hrníčky, tak o některý zavadily. Čekala jsem, kdy je uslyším doma v chodbě, ale bylo ticho.

No nic, vylezla jsem v noční košilce ve dvě hodiny do teplé noci a potichoučku došla k chatce. Zbystřila jsem sluch - zdá se mi to? Slyším hlas, který nepatří holkám, opatrně chci otevřít dveře a ejhle jsou zaryglované zevnitř. Nevěřícně jsem koukala na zavřené dveře, nemýlím se, zřetelně slyším mužský hlas jak říká: „Ty vole nespi, jen pozdravíme holky a musíme vypadnout.“

Vztekle jsem vší silou zabušila na dveře a zařvala na vnučku, aby okamžitě otevřela. Bude to, řvu dál, z chatky se ozývá šramot a hlas vnučky, neschovávej se, beztak tě babička slyšela. To víš, že slyšela, lapla jsem do ruky metlu a zavelela: všichni ven!!! Holky okamžitě otevřely a já měla sto chutí je hned tou metlou přetáhnout. Vemte si polštáře a peřiny z chatky a upalujte domů do postele. Holky beze slov poslechly. Nakoukla jsem do chatky a uviděla kluka jak se snaží postavit na nohy kamaráda, který byl očividně pod vlivem alkoholu. Ani už nevím, co všechno jsem tam na ně s metlou v ruce vykřikovala.

Čekám deset minut na dvoře sbal si svého ožralého kamaráda a okamžitě vypadni, zakončila jsem vyčerpaně. Víš vůbec kolik těm holkám je? Jo vím, ale my nic nedělali, jen jsme se zastavili z oslavy narozenin pozdravit kamarádky. Promiňte už jdem.

Sedla jsem si na dvorek, slyšela jsem, jak se snaží vzbudit kamaráda, a pak jen prásknutí branky. Seděla jsem dál na dvorku a vzpomínala na to, když bylo mě těch krásných 16. Uvědomila jsem si, že jsem měla kolem sebe spoustu kluků s jedním jsem se dokonce vodila za ručičku. Jenže byla jiná doba, ještě pár let zůstalo jen u toho vodění za ručičky a nesmělých hubiček.

Došourala jsem se do pokoje, holky byly obě zakryté peřinami i s hlavou. Nechám kázání na ráno.

Samozřejmě jsem už nespala, v pět ráno jsem se rozhodla, že prohlídnu chatku, jestli tam kluci nedonesli nějaké pití. Otevřu dveře a nevěřícně koukám na ležícího kluka, který měl zřejmě ještě půlnoc. Vzala jsem kbelík nabrala ze sudu vodu, kterou jsem byla rozhodnuta použít na jeho hlavu. Na řadu jako první varování přišlo koště, rozmáchla jsem se a mlátila do něj hlava nehlava. Zamžoural očičkama, koukal kolem sebe, pak ze sebe vypravil: „Ty vole, co je, kde jsem?" To oslovení mě úplně navztekalo. Ty nevíš? Já ti to připomenu... chytla jsem ten kbelík s vodou, vystřelil jako šipka. Ještě jsem za ním v té bílé noční košilce s metlou v ruce vyběhla z branky. Musel být tedy na mě pokled...

V chatce jsem alkohol nenašla, holkám domluvila. Babi přeci nejsem blbá, abych chodila s klukem, to jsou jenom kamarádi. No jo milá zlatá, kamarád taky rád... Ach to mládí, ach ta puberta.

Z archivu - náš portál obsahuje cca 2500 čtenářských příspěvků, nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.