Nabízím čtenářům krátké představení údolí Doubravky a mesta Chotěboř. Toto histroické město leží na rozhraní Železných hor a Českomoravské vrchoviny.
Příjet k Doubravce lze i z obce Bílek. Už na příjezdu k nádraží nás upoutá vysoký pomník - odkaz pro budoucí pokolení,jen kousek dál se nachází pomník chotěbořským židovským občanům a v křižovatce je pomník rodáka a spisovatele Ignáta Herrmanna. Ještě pár metrů a už tu je socha p. Olšiaka - Čert. Jeho umístění bylo vybráno k pověsti Čertova stolu na Doubravce. Pověst praví, že v malé jeskyni žil poustevník. Čert ho každým rokem lákal svými dobrotami ke hříchu. Leč poustevník se svěřil faráři a ten zapálil na bílou sobotu svěcený olej a opálil dřívko, kterým pak namaloval tři křížky na kamennou lavici. A už tu byl zase čert s nabídkou. "Nu dobrá, vezmu si," řekl poustevník, "ale nechci jíst sám, vezmi si se mnou". A ukázal čertovi, kam se má posadit. Jakmile dosedl na určené místo, bylo to přesně tam, kam namalovali tři kříže, zasyčelo to, objevil se jen kouř a křik tak silně, až opadalo jehličí ze stromů a skály se zachvěly. A tak vyzrál nad čerta.
Moje cesta vedla od nádraží po modré už polem a lesem. Ještě pohled od nádraží do širokého okolí a dál jen lesem. Vysoké stromy všech druhů a krásné koruny dělají chladivý stín v horkém létě a místy nedovolí slunci proniknout až pod stromy. Jen v údolíčku, kde teče potůček, se paprsky blýskají na hladině čisté vody a skály v okolí potoka občas zdolává několik horolezců. U rozcestníku je více možností. K vyhlídce a nebo dál přes Kamenný potok k Točivému víru. Z vyhlídky už sice není tak pěkný výhled, protože bujný vzrůst vegetace tomu brání, ale stojí za to vystoupat kolmo na skály.
Nejkrásnější je cesta po značené naučné stezce od Horního mlýna a celou cestu po břehu Doubravky dojdeme až do Bílku. Už se těším, až si to s i60tkou projdu celé.