Havlíčkobrodská pověst o nepoctivém pekaři Koudelovi
Vypráví o pekaři, který šidil své zákazníky. Dělal menší pečivo a také chléb, od něho neměl předepsanou váhu. K nápravě nepomáhala ani opakovaná napomenutí, ani trest v podobě pekařova vymáchání v Sázavě. Tehdy byl pro výstrahu všem nepoctivcům spuštěn v drátěném koši do řeky. Vytažen byl teprve, když slíbil, že se to okrádání zákazníků nebude opakovat. Po krátkém čase na své sliby zapomenul a vrátil se do vyjetých kolejí. Za to už ho stihl přísnější trest. Musel z nepoctivě získaných peněz nechat vystavět kašnu. Ta byla pojmenována Koudelova - podle příjmení toho provinilce. Zdobí ji socha antického boha Tritona, nesoucího nad hlavou velkou mušli s malým delfínem. K vybudování této kamenné kašny z pískovce zde došlo v polovině 18. století.
Dovedete si představit, kolik užitečných staveb by asi vzniklo dnes, kdyby každý nepoctivec musel za trest nechat vybudovat na své náklady to, co by bylo zrovna pro město potřebné!?
Pověst o brodské smrtce
Na Havlíčkově náměstí se můžeme ještě chvilku pozdržet u Staré radnice. Tam jsou na průčelí domu hodiny a pod nimi ve výklenku kostra, držící v jedné ruce zvonec. Tím po odbití celé hodiny smrtka zacinká. V druhé ruce drží kosu s latinským nápisem QUA HORA NESCIS, což znamená „kterou hodinu nevíš“. To ukazuje na pomíjivost lidského žití a upozorňuje, že ta zubatá s kosou si může přijít pro člověka kdykoliv. Původně zde byla umístěna kostra hlásného Hnáta, který chtěl roku 1472 vydat město na pospas jihlavskému vojsku a byl pro výstrahu za svoji zradu potrestán. Současná kostra je už jen replikou.
Označení místa, kde k události a potupné smrti Hnáta došlo
Z náměstí dolů, jižním směrem se můžete vydat k řece Sázavě. Tam uvidíte na okraji nově opraveného mostu zasazenou desku, zvanou Hnátův kámen, označující místo jeho smrti. Město před zkázou tehdy zachránily pradleny, které za ranního rozbřesku praly a máchaly prádlo v řece. Některé běžely zburcovat své muže k obraně města a další pradleny svrhly zaprodaného zrádce Hnáta do příkopu dřív, než stačil jihlavským vetřelcům otevřít městskou bránu. Pak byl rozzlobeným davem ukamenován. Jihlavští obléhatelé odtáhli a město bylo zachráněno.
Co ještě dodat závěrem k vyprávění o Havlíčkovu Brodu?
V sérii pěti článků o městě mého života nebylo mým cílem popsat veškeré zajímavosti a všechny památkově chráněné objekty (těch je přes stovku). Zbývá toho ještě hodně z minulosti i současného života, co jsem vůbec nezmínila, nebo jen okrajově. Proto přijeďte a všemi smysly objevujte Brod historický i ten dnešní.
- Věřím, že se Vám budou líbit i výstavy v Galerii výtvarných umění.
Možná také proto, že obrazy je lepší vidět, než o nich jen číst. - Milovníkům historie bych radila nevynechat návštěvu zajímavé expozice v Městském muzeu v Havlíčkově domě.
- Na dominantu města - farní kostel Nanebevzetí Panny Marie - nemusíte hledět jen zdola, nýbrž ti zdatnější mohou vystoupat do věže. Tam visí nejstarší český, dosud funkční zvon Vilém z r. 1305. Na ochozu věže budete odměněni za sportovní výkon výhledem na město i jeho okolí (jen v sezóně).
Možná namítnete, že raději odpočíváte. Tak to Vás také Havlíčkův Brod nezklame. Odpočívat se dá v zeleni parku Budoucnost, nebo na břehu Sázavy, či na nových lavičkách okolo Morového sloupu na náměstí. Nebo nejraději dobře jíte a popíjíte? Pak ochutnejte všechny chutě města. Restaurací a kaváren je zde také dost. Přijeďte se k nám podívat, pobavit se i odpočinout.