Když jsem předloni napsala o své známé Olince, bydlela ještě v pohodě ve svém starém pražském bytě s třemi kočkami. Uběhl rok a něco, kočky se jakoby ve zvláštní předtuše, co by je neblahého čekalo, odebraly do kočičího nebe a Olinka už přes půl roku žije v Senior Parku v Luštěnicích, kde jí vybrala bydlení její jediná dcera.
Olinka je dnes téměř 88letá dáma, u níž stáří pokročilo. Bohužel si už mnoho věcí nepamatuje a nové nezapamatovává. Moc bych si přála, abyste se ještě alespoň dověděli o její mimořádné sbírce kočičích exponátů, které doma měla. Jednalo se o asi 3 a půl tisíce (měla je přesně zaevidované) kočičích figurek z nejrůznějších materiálů z mnoha zemí. Vystavovala si je v bytě všude, nejvíce v obýváku a v ložnici. Neměla ale jen figurky, kočičímu námětu podrobila takřka vše. Kalendáře, obrázky, povlečení, ručníky, prostírání, nádobí, přívěsky na krk, tašky, neumím to ani vše vyjmenovat. Ale rozhodně vím, že o ní psali v časopisech a natáčela ji televize.
Olince do poslední chvíle leželo na srdci, co se se sbírkou stane. Přála si, aby celá sbírka zůstala pohromadě. Chtěla ji darovat do muzea v jednom zámku, ale v závěru se nedohodli. Co s takovou cenností bude dál, zůstává otázkou, ale to už není moje záležitost.
Do nového bydliště si Olinka vzala pár "kočičích" věcí, aby jí připomínaly domov. Ale jako doma se zde necítí. Minule řekla: Já už domov v Praze nemám.
Přeji vám tedy za Olinku alespoň malou exkurzi do dnes již takto neexistující sbírky, ze které jsem si jednou pořídila pár obrázků. Sama Olinka by vás ještě před časem jistě ráda pozvala na návštěvu.
Díky, Olinko.