Jako malá holka jsem nesmírně toužila po mrkací panně s kočárkem, jakou měla moje starší sestra. Já jsem měla do té doby jen celuloidového plaváčka, protože jsem byla ještě moc malá. Blížily se vánoce a já se nemohla dočkat, jestli mi ji Ježíšek nadělí.
Přišel Štědrý večer, dárky byly rozdány, a panenka nikde. Bylo mi do pláče. Že by na mě Ježíšek zapomněl? A pak najednou maminka řekla: A co to je támhle? Stranou, protože se ke stromku nevešel, stál můj vytoužený kočárek-sporťák s mrkací pannou. Mé štěstí neznalo mezí a vůbec jsem tehdy ještě netušila, jak velký výdaj to byl pro rodinu, zasaženou znárodněním a měnovou reformou. Panenku jsem pojmenovala Hana.
Oblečky pro Dajánu
Obě naše mrkačky měly pravé vlasy. Sestra s ní zacházela šetrněji než já. Když jsem povyrostla tak do šesté třídy, začala jsem svou pannu pravidelně česat. Vytvářela jsem jí na hlavě tupírované drdoly, až jsem jí vlásky hodně vytrhala. Po letech skončila v rukou dětí našeho známého a ty ji poničily ještě daleko víc.
Asi v 17 letech jsem si ušila hadrovou panenku. Byla to taková předchůdkyně Barbie, kterou jsem v té době ovšem ještě neznala. Tělo slečny, dlouhé nohy, vlasy na Kleopatru. Vlastně jsem do té panenky, které jsem dala moderní jméno Diana (Dajána), vtělila to, co jsem postrádala u sebe - černé vlasy a oblá ňadra. Ušila jsem jí i několikero oblečení, i když jsem na ruční práce šikovná nebyla. Po několika letech jsem Dianu darovala dcerce našeho souseda, který k nám chodil sekat trávu, a jak skončila, nevím.
Plaváček naší maminky
Jednu panenku však svorně se sestrou opatrujeme láskyplně dodnes. Je to malý plaváček naší maminky z doby před začátkem 1. světové války, tedy panenka stará 100 let. Kromě jednoho lehce smazaného očka je naprosto zachovalá. Má na sobě originální, maminkou ušité šatičky a se svými 11 centimetry výšky se pohodlně vejde do stejně starého zlatého plyšového minikufříku.
Maminka ji tehdy milovala a dala jí jméno Marcelka. O více než 30 let později dala tohle jméno i své vytoužené první dceři - mé sestře.
P.S.: Růženko, do Tvé sbírky panenek bych Ti ráda dala každou jinou, jen tuhle ne, což je pochopitelné. Tímto Ti děkuji, žes nám tak krásně, slovem i obrazem, přiblížila svou jedinečnou sbírku.