Svět vysoké diplomacie a politických vyjednávání se může při zběžném pohledu zdát nudný, ale má i své zábavné stránky, které dokážou o jeho úskalích prozradit víc než zpravodajství a politologické analýzy. Britský deník The Independent ve své reportáži píše o tom, jak vláda při setkáních se zahraničními státníky využívá své rozsáhlé vinné sklepy, kde uchovává desítky tisíc lahví – od těch nejluxusnějších značek až po stolní vína, která není radno na recepcích ani otevírat.
Vzácná delegace dostane to nejlepší
Pro politiky, kteří přijíždějí do londýnské Downing Street, to může být klíčová otázka – nakolik si hostitel cení mé náklonnosti? A odpověď spíš než ve velikosti ochranky nebo délce červeného koberce může ležet hluboko pod londýnskými ulicemi, ve vinných sklepích pod rezidencí Lancaster House. Právě v nich totiž odpočívá přes 36 tisíc lahví vína a destilátů, které se podávají při státních recepcích, soukromých obědech nebo diplomatických setkáních.
Pokud se před některým ze státníků objeví sklenka Corton Grand Cru Côte de Beaune ročník 1961, může si být jist, že Británie se mu snaží zalichotit a zajistit si jeho přízeň tím nejlepším, co má k dispozici. Nalije-li mu ale sommeliér z lahve Louis Jadot Meursault Charmes Premier Cru ročníku 2006, měl by dotyčný raději co nejrychleji nastoupit do letadla a zamířit zase zpátky domů.
Lahev za 500 liber, ale i za čtyřicet...
Seznam vinných zásob, který na základě zákona o svobodném přístupu k informacím zveřejnilo ministerstvo zahraničí, totiž kromě jednotlivých položek obsahuje i jejich popis. Půl století starý Corton, který si vláda cení na 500 liber (16,5 tisíce korun) za jednu lahev, sklepmistr označuje za „národní poklad“ a víno s „kouzlem a vytrvalostí“, které se má s rozmyslem servírovat jen hlavám států. U Meursault Charmes se naproti tomu objevuje cenovka 40 liber (1300 korun) a strohé doporučení „nepoužívat“.
Ačkoli se i britské ministerstvo zahraničí snaží šetřit, vína se to příliš netýká a do snahy udělat dobrý dojem na zahraniční spojence investuje nemalé částky. Loni se například na banketech rozlilo přes 5500 lahví vína, tedy o pětinu víc než o rok předtím. Doba hojnosti ale pominula a správci sklepů musí od roku 2010 fungovat na základě samofinancování. Na nákupy si vydělávají jednoduše tak, že prodávají některé z dražších lahví, které se za desetiletí archivace výrazně zhodnotily. Loni například do aukcí putovalo 54 lahví klaretu včetně slavného Château Pétrus. Za utržených 63 tisíc liber se nakoupila nová vína, která budou nyní zrát a chystat se na budoucí použití.
Doporučení: jen pro Evropany
Záznamy správců státní vinotéky prozrazují mnoho nejen o vínech samotných, ale i o jejich konzumentech. Z historických záznamů lze například vyčíst leccos o vkusu a chutích současných i minulých politiků. Kupříkladu premiérka Margaret Thatcherová si oblíbila Château Margaux Premier Cru Classé z roku 1961, o němž prohlásila, že je „hedvábné“. Armagnac Château de Laubade zase sklepmistři šetří pro ty, kteří ho dokážou ocenit a neservírují ho návštěvám z jiných kontinentů. „Lahodný a půvabný – podávat pouze evropským hostům“, stojí v poznámce v seznamu zásob.
Z polic ale kromě kvalitních moků mizí i lahve, za něž by nikdo ruku do ohně nedal. Loni se například nejčastěji pil klaret Château Pichon-Longueville Baron z roku 1988 – ze sklepů zmizelo 55 lahví navzdory nelichotivé charakteristice „Hodnocení snižujeme na B, poněkud agresivní, nespěchat s otevíráním.“ Ladem nezůstalo ležet ani zmiňované Meursault Charmes, jehož otevření hrozí podle sklepmistrů katastrofou. Sklady opustily dvě lahve – o tom, kdo je vypil a při jaké příležitosti, ale záznamy raději taktně mlčí.
