Na jeviště klasických divadel přivedl tvorbu českých i zahraničních nonkonformních umělců. Jako ředitel Státní opery Praha (1998–2002), Národního divadla v Praze (2002–2006) a Národního divadla Brno (2007–2012) obohatil tyto scény i o progresivní pojetí klasických děl. Jeho kariéru také provází zájem o Mozarta, mimo jiné stál v roce 1991 u zrodu Národního divadla marionet, jež má na kontě rekordní počet repríz Dona Giovanniho.
Scénograf Daniel Dvořák, jehož otcem je známý profesor dějin umění František Dvořák, se narodil před šedesáti lety, 5. února 1954 v Praze. Vystudoval architekturu a scénografii na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové a poté absolvoval roční kurz na akademii výtvarného umění ve Vídni. Od roku 1982 pracoval jako scénograf v Olomouci a Brně. V roce 1988 založil s Jiřím Nekvasilem experimentální soubor Opera Furore a dva roky nato byl pověřen vedením Komorní opery Praha, z níž vytvořil Operu Mozart.
Dvořák je krom jiného držitelem Ceny Alfréda Radoka za scénografii k opeře Emila Františka Buriana Bubu z Montparnassu (1999), v roce 2002 byl francouzskou vládou jmenován rytířem Řádu umění a literatury.
