Do dějin české kinematografie se zapsal především svou monumentální historickou freskou Markéta Lazarová. Ta je odbornou veřejností považována za nejlepší tuzemský film všech dob. Uznání diváků i odborníků mu přinesly i jeho další snímky, jako například Údolí včel, Ďáblova past, Stíny horkého léta, Adelheid, Dým bramborové natě, Koncert na konci léta, Mág či Hadí jed.
Pro své mimořádné výtvarné cítění byl režisér a scenárista František Vláčil označován za básníka a malíře stříbrného plátna. Jeden z nejuznávanějších českých filmových tvůrců natočil vedle vynikajících hraných filmů i mnohé zajímavé dokumenty (Praha secesní, Pražský Odysseus) a středometrážní filmy pro mládež (Pověst o stříbrné jedli, Sirius).
Jeho snímky dosáhly nejvyšších ocenění na mnoha mezinárodních i tuzemských filmových festivalech. Řadu prestižních ocenění získal i on sám – v roce 1994 například obdržel Českého lva za celoživotní dílo. V roce 1997 se stal laureátem Ceny Vladimíra Vančury za umělecký přínos filmové tvorbě a o rok později si z karlovarského festivalu odvezl cenu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii.
František Vláčil, vnitřně rozpolcený a složitý člověk, zemřel po dlouhé a těžké nemoci před patnácti lety, 27. ledna 1999. Do kulatých 75. narozenin mu chyběl necelý měsíc.
