Je to úžasný příběh, jehož hlavní hrdinkou je právnička Josefina Napravilová. Bezprostředně po druhé světové válce se proslavila neúnavným úsilím vypátrat české děti zavlečené nacisty do zahraničí. Podařilo se jí objevit čtyři desítky dětí, mezi nimi i ty, jež pocházely z vypálených Lidic.
Pozdější manželka předválečného ředitele Union banky Karla Napravila se narodila před 100 lety, 21. ledna 1914 v Plzni. Kvůli studiu práv se později přestěhovala do Prahy, kde prožila celou druhou světovou válku. Během květnového povstání pomáhala ošetřovat raněné a posléze pečovala o osvobozené vězně z Terezína. Jako pracovnice Červeného kříže navíc provázela konvoj s pomocí Čechům, kteří se za války dostali do Švédska.
Po návratu ze Skandinávie se Napravilová vydala do Mnichova, kde sídlilo hlavní repatriační centrum. Tam se dostala ke kartotéce se záznamy o dětech českých rodičů, které byly během války deportovány k adopci do zahraničí. Navzdory pečlivě vedené evidenci nebylo pátrání po zmizelých dětech jednoduché. „Cestovali jsme, od vesnice k vesnici. Většinou jsme šli rovnou do školy. Já si tam stoupla před celou třídu a povídám: Kdo z vás si pamatuje 'máma', 'táta', 'šla Nanynka do zelí',“ popsala svou metodu před lety v jednom z novinových rozhovorů. I tímto způsobem se jí podařilo dostat zpět do vlasti čtyřicet dětí českých rodičů.
V roce 1947 odešla Napravilová spolu se svým manželem do Rakouska, a odtud už sama do Kanady. Do rodné země se natrvalo vrátila až v roce 1994. Dlouhá léta bydlela v jihočeské Bechyni ve vilce, kterou později prodala a peníze věnovala nadaci na podporu studentů medicíny.
V současnosti tato mimořádná žena žije v táborském domově pro seniory. V říjnu 2009 jí byl prezidentem republiky propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy za zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidských práv.