Polož si ruku na polštář,
já budu ti z ní hádat,
líbat pak budu tvoji tvář
a říkat mám tě ráda.
Proč musíš vždycky odejít
když ranní slunce vyjde?
Celý den pro to budu žít,
že brzy večer přijde.
Maluj mi rukou písmena,
tou rukou co tak laská,
ležím u tebe schoulená
a s námi je tu láska.
(Báseň z cyklu "Šuplík")