Také jste patřili k těm, kteří ji měli rádi? Šarm, elegance, životní nadhled a proslulý ironický humor ve vztahu k sobě i druhým – to vše až do posledních chvil nedomyslitelně patřilo k Jiřině Jiráskové.
Měla na kontě stovky rolí v divadle, desítky dalších postav ztvárnila před kamerou. Umělkyně, která svou kariéru spojila s Divadlem na Vinohradech, hrála dámy i lehké děvy, svérázné komické postavy i vznešené královny. V oblíbenosti se mohla Jiřině Jiráskové měřit málokterá česká herečka, neublížilo jí ani to, že se v 70. letech ocitla v nemilosti mocných. Nesměla filmovat a v divadle mohla tehdy spíš jen „přihrávat“ ostatním.
Spočinula v hrobě Podskalského
Je to přesně rok, co jedna z nejpopulárnějších českých hereček ve věku 81 let zemřela (7. ledna 2013). Vinohradské divadlo, které Jirásková deset let vedla jako ředitelka, se pak stalo místem, kde se s ní lidé mohli rozloučit. Po zádušní mši, sloužené v Týnském chrámu pražským arcibiskupem Dominikem Dukou, byla Jirásková pohřbena v jihočeských Malenicích.
Podle svého přání spočinula na místním hřbitově v hrobě svého životního partnera Zdeňka Podskalského, se kterým do Malenic jezdila od 60. let. Právě po boku známého režiséra totiž strávila Jiřina Jirásková téměř tři desítky let. Předtím měla jiné partnery, několik let byla vdaná za herce Jiřího Pleskota, až v Podskalském ale našla toho pravého muže, přestože žili – až do režisérovy smrti v říjnu 1993 – každý ve svém bytě.
O herecké kariéře nesnila
Podskalský stál za jedním z nejslavnějších filmů Jiřiny Jiráskové – Světáky z roku 1969. Poprvé na sebe na plátně výrazně upozornila o pět let dříve ve filmu Evalda Schorma Každý den odvahu, když už měla úspěšně rozjetou divadelní kariéru. Původně přitom pražská rodačka, která přišla na svět 17. února 1931 v rodině poštovního úředníka a také ochotníka, o herecké dráze moc neuvažovala. Shodou okolností ale uspěla na hereckém oddělení konzervatoře, které se během jejího studia přeměnilo na DAMU. Mezi její učitele patřili třeba Karel Höger nebo Ladislav Pešek.
Herecky začínala v roce 1950 se skupinou spolužáků v královéhradeckém Klicperově divadle. Po roce ji pozvali do Prahy na vinohradskou scénu, tehdy ovšem Divadlo československé armády. Drobná dívka se na jevišti skoro ztrácela a zpočátku ani nevěděla, jak se pohybovat a hrát. Ani typově moc nevyhovovala tehdejšímu repertoáru, často ji proto obsazovali i do chlapeckých rolí. Tvrdé začátky zvládla a stala se jednou z nejznámějších členek souboru. Zazářila v titulní roli Deníku Anny Frankové, jako Strindbergova Královna Kristýna či egyptská královna v Shawově hře Caesar a Kleopatra. Vinohradům zůstala věrná i poté, co musela kvůli protestu proti okupaci Československa odejít z výsluní.
Po zákazu natáčet znovu zazářila
Normalizace po roce 1968 znamenala pro herečku v nejlepších letech omezení v divadle a hlavně stop ve filmu a v televizi. Při svém návratu k natáčení v 80. letech ale Jirásková znovu dokázala zazářit, například jako svérázná „babi“ ve filmu Sestřičky. Objevila se mimo jiné v trilogii Slunce, seno... režiséra Zdeňka Trošky. Diváky upoutala i další stránkou svého rejstříku v roli primářky Venclovské v Kachyňově filmu Fany.
Řadu příležitostí dostala i v televizi, vedle komedií či hudebních revuí si získala diváky v seriálech jako Sňatky z rozumu, Život na zámku či Pojišťovna štěstí. Nezapomenutelný výkon předvedla coby stará hraběnka v Zámku v Čechách.
Národní divadlo? Děkuju, ne
Počátkem 90. let odmítla prestižní nabídku angažmá v Národním divadle. V červnu 1990 se stala ředitelkou „své“ vinohradské scény a z ředitelny se po deseti letech dokázala znovu vrátit mezi řadové členy souboru.
Herečka, která hrála i po osmdesátce a poslední roli před kamerou měla Donšajnech Jiřího Menzela, získala významná ocenění. V roce 1998 například cenu Thálie za celoživotní dílo a o deset let později byla uvedena do Dvorany slávy televizní ankety TýTý. V říjnu 2006 jí prezident Václav Klaus udělil Medaili Za zásluhy. Bývalá členka KSČ (vystoupila v roce 1968), která nezatajovala svou mladickou zaslepenost v 50. letech, v roce 1999 neúspěšně kandidovala do Senátu za ODS.
V klášterní škole propadala
z latiny, tak šla na herectví
„Tatínek byl šarmantní a strašně na ženské. Je potřeba ovšem dodat, že za to nemohl, protože ženské byly strašně na tatínka...“ vyprávěla Jiřina Jirásková v knize O sobě. Úžasný vzah měla s maminkou – jejich soužití trvalo 68 let! „Maminka měla na můj život zásadní vliv. Pamatuju se, jak mě v dětství občas zachraňovala. Zapomněla jsem napsat úkol z němčiny a ona na to v noci přišla. Napsala ho tedy za mě. Ovšem místo die napsala das Milch a já dostala sardel.“
Jenže pak začali mít rodiče vážné problémy, které nakonec vedly k rozvodu. „K řešení téhle situace mě doma nutně nepotřebovali, a tak mě dali na gymnázium do klášterní školy voršilek v Kutné Hoře,“ vzpomínala Jirásková. Jenže tady propadala z latiny. Tatínek, který si představoval, že jeho dcera bude studovat medicínu, z toho byl nešťastný, a tak zašel za matkou představenou. Ta naštěstí měla skvělý nápad: „O Vánocích jsme tu měli besídku a vaše dcera hrála výtečně prince...“ Jiřina se toho chytla a prohlásila, že půjde dělat zkoušky na konzervatoř. Za čtrnáct dní je udělala.
V báječných Sestřičkách
klidně i „nahoře bez“
Pamatujete si na krásný Kachyňův film Sestřičky? Vedle sebe tu hrály zkušená matadorka Jiřina Jirásková a nesmělá začínající herečka Alena Mihulová. Ta se netají tím, že od Jiráskové leccos odkoukala. A díky ostřílené kolegyni zvládla i scénu, kterou nejdříve nechtěla ani za nic natočit. Když odmítla poslechnout režiséra, aby obnažila prsa a zpívala, Jirásková předvedla její scénu „nahoře bez“ sama – a Mihulová ji potom následovala.
