Patřil mezi techniky a nadané podnikatele, kteří počátkem 20. století dokázali využít příležitosti, jež nabízel rodící se motorismus. Josef Walter se narodil před 140 lety, 19. prosince 1873 ve Vepřeku na Mělnicku. Začínal jako opravář bicyklů a časem vybudoval velký podnik, ale nejslavnější éru továrny nesoucí jeho jméno, spojenou s leteckými motory, už pozoroval jen zpovzdálí.
S nevěstou získal pěkné věno
Walter začal ve 24 letech podnikat od píky – v pronajaté dílně v Kořenského ulici na Smíchově opravoval váhy a jízdní kola. Brzy ale poznal, že víc peněz vydělá, když bude bicykly sám sestavovat. Po dvou letech se přestěhoval do lepšího, dílna v Kinského (dnešní Štefánikově) ulici už měla dokonce zavedenou elektřinu. A když se roku 1900 oženil s dcerou zámožného smíchovského klempíře Barbarou Ballingovou, mohl si díky věnu pořídit už osm soustruhů.
Traduje se ale, že nejprve musel budoucímu tchánovi dokázat svou zručnost stavbou několika jízdních kol. Když uspěl, otevřela se mu cesta k dalšímu rozšíření podniku, přelom století byl totiž časem, kdy se v ulicích i tehdy ještě samostatného Smíchova začaly objevovat motocykly. A Walter neotálel – nejprve jen dodával ke kolům pomocné motory, později ale postavil vlastní motocykl. Jeho výrobek s tříkoňovým motorem dokonce získal cenu na výstavě pražské průmyslové jednoty.
Motokola a motorové tříkolky
Rozrůstající se firma opět potřebovala větší prostory, našla je v ulici Na Zatlance, odkud během roku 1905 vyjelo do světa už třicet motokol. To už ale nabízel podnikavý muž svým zákazníkům také pohodlnější dopravní prostředek, motorovou tříkolku, se kterou uspěl i v zahraničí. Za deset let, do začátku první světové války, vyrobila Walterova továrna téměř tisícovku vozítek, které vyvezla do Ruska či na Balkán. Nutno ale přiznat, že v podnikání nezažíval Walter jen samé úspěchy.
Ještě před válkou se totiž rozhodl podnik rozšířit a spojil se proto s karlínskou strojírnou Breitfeld-Daněk (jeden z předchůdců ČKD). Společný podnik pro vzájemné neshody dlouho nevydržel. Ještě koncem roku 1911 se ale zrodila firma nová, společnost s ručením omezeným Josef Walter a spol. V ní se zakladatel spojil se dvěma desítkami význačných smíchovských podnikatelů. Jedním z podílníků továrny byl i Vítězslav Kumpera, jenž po válce tuhle prosperující společnost ovládl.
Za války se vyráběly granáty
V roce 1911 ale k tomu bylo ještě daleko, tehdy se teprve začala stavět nová budova v Jinonicích a rozjížděla se výroba automobilů, zprvu licenčních renaultů. Ještě před světovou válkou se Walterova firma přestěhovala do nových prostor, kde měla k dispozici například i moderní karosárnu nebo lakovnu. Za první světové války ale vyráběla hlavně granáty, roznětky a vzduchem chlazené motory – a na základě požadavků armády opět i dříve už opuštěné motocykly.
Po válce se továrna vrátila k civilní výrobě, to už ale zakladatelův vliv na podnik, roku 1919 přeměněný na akciovou společnost, postupně slábl. „Pan ředitel Josef Walter opouští své dosavadní místo ředitele továrny J. Walter a spol. na vlastní žádost,“ stálo mimo jiné v dohodě z ledna 1922, podle níž zakladatel odešel z firmy, jež i nadále nesla jeho jméno. Podnikavý duch ale Waltera neopustil a v Košířích založil novou továrnu, vyrábějící díly pro automobilky i motocykly.
V otcových stopách
Velké úspěchy své někdejší společnosti, jež mezi válkami vyráběla kromě luxusních automobilů i po celém světě oblíbené letecké motory, Josef Walter sledoval jen zpovzdálí a přes kopec. Zemřel stranou pozornosti 15. ledna 1950.
V jeho práci ale pokračovali synové. Zejména Jaroslav byl nadaný technik, který se soustředil na závodní stroje. Po druhé světové válce se stal přes odpor některých straníků konstruktérem ve strakonické továrně ČZ. V 50. letech tam pak vyvinul řadu vynikajících strojů.
