Byl provokující směsí inteligence, exhibicionismu, rebelství a talentu. Kromě nesporných uměleckých kvalit jej proslavily také časté bulvární skandály. Skutečně nesmrtelnou ikonu z něj paradoxně udělala až jeho předčasná smrt. Zakladatel a lídr ikonické americké skupiny The Doors Jim Morrison zemřel v pouhých 27 letech.
Motivy hrůzy, násilí, sexu, vzpoury a zániku
Zanechal po sobě množství hudebních textů, básní či povídek, ve kterých se často objevovaly motivy hrůzy, násilí, sexu, vzpoury a zániku. Jeho zaříkávačsky vemlouvavý hlas dodával písním The Doors naléhavost a koncerty skupiny měly často až rituální atmosféru.
James Douglas Morrison se narodil na Floridě před 70 lety, 8. prosince 1943, do rodiny námořního důstojníka. Oba jeho rodiče byli poměrně konzervativní a Morrison s nimi později přerušil kontakt. V době své slávy je dokonce nepravdivě označil za mrtvé. „Ti nejvíce milující rodiče a příbuzní spáchají s úsměvem na tvářích vraždu. Nutí nás zničit tu osobu, kterou doopravdy jsme. Je to důvtipný druh vraždy,“ řekl jednou Morrison.
Studoval filozofii i davovou psychologii
Od mládí miloval poezii a chtěl být básníkem. V roce 1964 začal studovat v Los Angeles filmovou techniku a také filozofii a davovou psychologii. Své spolužáky a učitele často udivoval i provokoval vyhraněnými názory i širokými znalostmi. Jeho psychedelický ročníkový film však u profesorského sboru propadl a znechucený Morrison poté ze školy odešel.
I krátké studium mu však zásadně změnilo život. Potkal zde klasicky vzdělaného klavíristu Raye Manzareka, který byl z Morrisonových textů nadšen. Přibrali ještě kytaristu Robbyho Kriegera a bubeníka Johna Densmora a založili skupinu, kterou Morrison nazval The Doors (Dveře) podle knihy Aldouse Huxleyho The Doors Of Perception (Dveře vnímání). Huxley si svůj název vypůjčil z veršů Williama Blakea.
Sexuální idol v kožených kalhotách
Po pěti měsících zkoušení se The Doors propracovali do proslulého klubu Whiskey A Go-Go v Los Angeles a kapela si rychle získala pověst senzace. Morrison se zpočátku styděl a zpíval k lidem zády, ale to publikum ještě více fascinovalo.
Zde kapelu objevil šéf firmy Elektra a nabídl jí smlouvu na první album. To vyšlo v lednu 1967 a obsahovalo dnes už klasické skladby jako Light My Fire a Break On Through. Z členů skupiny, která za Morrisonova života vydala sedm alb, se rázem staly hvězdy a sám zpěvák v kožených kalhotách a rozhalené bílé košili byl novým sexuálním idolem éry hippies. „Každá generace chce nové symboly, nové lidi, nová jména. Chtějí se odloučit od svých předchůdců,“ poznamenal k tomu.
Alkoholová a drogová závislost
Ruku v ruce se stoupající slávou The Doors se zvyšoval i tlak okolí, kterému Morrison nedokázal vzdorovat. V té době se navíc stále hlouběji propadal do své alkoholové a drogové závislosti. „Je to něco jako hazard. V noci vyjdeš ven, abys pil, a nevíš, kde a jak příští den skončíš. Může to dopadnout dobře nebo to může být katastrofa. Je to jako hod kostkou,“ poznamenal k tomu Morrison, přičemž bylo čím dál pravděpodobnější, že s ním to nedopadne dobře.
Jeho extempore na koncertech se postupně vymykala kontrole. V březnu 1969 na vystoupení v Miami se značně opilý údajně chtěl svléknout. Důkaz o tom, že by se tak stalo, sice neexistuje, ale na Morrisona byla podána žaloba za obscénní a lascivní chování a hrozilo mu až sedm let vězení. Kapelu ostouzela média a její koncerty byly zakazovány. Zpěvák nakonec dostal jen šest měsíců a pokutu, na kauci byl však propuštěn a odvolal se.
Oteklý obličej, plnovous a pivní břicho
V té době se už značně vzdálil své image sexuální ikony – ztloustl, oteklý obličej skrýval plnovousem a pivní břicho volným oblečením. Jeho sebedestruktivní životní styl vedl nevyhnutelně ke kolapsu. V prosinci 1970 při koncertu v New Orleansu se sesunul na podstavec bicích a zůstal bezvládně ležet. Byl to poslední koncert skupiny v nejslavnějším složení.
Po tomto varování Morrison cítil, že je třeba udělat nějakou změnu. Se svou snoubenkou Pamelou Coursonovou odjel do Paříže. Chtěl tam načerpat klid. Jenže 3. července 1971 ho jeho družka našla mrtvého ve vaně. Kromě ní a neznámého lékaře nikdo tělo neviděl. Nekonala se pitva, oficiální příčinou úmrtí byl infarkt. Pamela si tajemství smrti svého přítele vzala do hrobu – o tři roky později se předávkovala drogami.
Jeho hrob je poutním místem
Jim Morrison je pohřbený na pařížském hřbitově Pére Lachaise a jeho hrob se stal poutním místem. Dodnes ale kolují fámy, že to byla jen kamufláž, a ještěrčí král, jak posluchači Morrisonovi podle jedné z písní říkali, žije někde v ústraní.
Zbylí tři členové The Doors pak dále koncertovali a nahrávali, po dvou letech se však rozpadli. Manzarek a Krieger začali znovu společně vystupovat v roce 2002, postupem času pod názvem Ray Manzarek and Robby Krieger of The Doors. Společně také dvakrát koncertovali v Praze, naposledy v červenci 2011. Manzarek zemřel letos v květnu ve věku 74 let po boji s rakovinou.
Svou poezii Morrison rozdával
mezi nejbližší přátele
Morrison miloval poezii, hltal Kerouaca, Rimbauda, Sartra, pročítal Nietzscheho filozofii, denně si zapisoval své nápady a sny. Sám psal poezii, většinu ze svých sbírek vydal na vlastní náklady ve velmi malém množství výtisků, které rozdal svým blízkým: „Pokud si moje poezie klade za cíl něčeho dosáhnout, pak oprostit lidi od omezených zvyků.“
Šplhal po oponách,
skákal po hlavě do davu...
Jeho vystoupení byla nezapomenutelným zážitkem. Morrison byl totiž neuvěřitelný živel. Šplhal po oponách, chodil po okrajích jeviště stylem provazochodce, vrhal se po hlavě do davu... Netajil se tím, že podle jeho názoru je rockový koncert něco na způsob rituálu.
Řekl o smrti, o své hudbě
a o strachu z vlastních pocitů
„Lidé se bojí smrti ještě víc než bolesti. Přitom život bolí mnohem víc než smrt. V okamžiku smrti je bolest u konce.“
„Líbí se mi nějaké reakce, které můžu sklidit za svou hudbu. Když umíš přimět místnost plnou opilých, tuhých lidí k probuzení a přemýšlení, pak něco děláš.“
„Násilí se bojíme méně než svých pocitů. Osobní, soukromá, osamělá bolest je děsivější, než ta, kterou může způsobit kdokoliv jiný.“
