Sedmačtyřicetiletá italská mezzosopranistka Cecilia Bartoliová září na světové hudební scéně už víc než čtvrtstoletí. Posluchače uchvacuje vášnivým zpěvem, přirozeností a strhující technikou. Slavná operní diva patří k nejprodávanějším klasickým umělcům, spolupracovala s nejvýznamnějšími dirigenty a orchestry. Teď v úterý má šanci v Rudolfinu už potřetí uhranout pražské publikum při koncertu nazvaném Mozart a vídeňští klasici.
Dlouhé ovace vestoje
Temperamentní Bartoliová ohromila Prahu dvakrát v roce 2011. Nejprve v červnu představila árie z oper Antonia Vivaldiho, v říjnu pak s mimořádným úspěchem zazpívala netradiční program barokní hudby, který pocházel z jejího úspěšného alba Sacrificium, oceněného cenou Grammy. Oba koncerty skončily několikaminutovými ovacemi vestoje.
„Zpívat, zabývat se hudbou, dělat hudbu, to je pro mě naprostá radost, potěšení,“ říká umělkyně, kterou zdobí bravurní koloraturní technika, jíž citlivě ovládá svůj „nástroj“. Její hlas je dravý a vášnivý, jindy veselý či hravě spontánní a někdy zase ztišený do překvapivé jemnosti.
„Musíte rozpoznat svou cestu a ty správné skladby. Repertoár – to je to tajemství,“ prozradila před časem Bartoliová recept na úspěch. Drží se italské opery, stěžejní jsou pro ni operní role skladatelů 18. a počátku 19. století. „Nemůžete dělat všechno,“ říká na adresu těch, kteří jí vyčítají, že nezpívá třeba Wagnera.
Spolupracuje se špičkovými dirigenty
Bartoliová se narodila v Římě 4. června 1966 do rodiny operních pěvců a matka ji odmalička učila zpívat, ale i pečovat o hlas. Už jako dítě vystoupila v Pucciniho Tosce coby Pasáček, zpěv pak vystudovala v Římě a debutovala v 21 letech ve veronské aréně. Talent této černovlásky s hlubokýma hnědýma očima záhy rozpoznali slavní dirigenti jako Herbert von Karajan, Daniel Barenboim, Nikolaus Harnoncourt či Riccardo Muti. Prorazila v operách Rossiniho a Mozarta, teprve později přišla méně známá díla Paisiella, Caldary, Händela, Glucka či Vivaldiho.
Originální pěvkyně o sobě tvrdí, že miluje dobu baroka. Nazpívala alba s Vivaldiho áriemi, skladbami Glucka či Salieriho, Opera Proibita i album Sacrificium, na němž zpívá árie kastrátů neapolské školy 18. století. Má na kontě mnoho zlatých desek a dalších ocenění. Sama si ráda poslechne i jazz nebo pop, třeba Rolling Stones či Michaela Jacksona.
Bartoliová žije se svým manželem, švýcarským barytonistou Oliverem Widmerem u curyšského jezera a v Římě. Vzali se v roce 2011.
České opery? Mnoho souhlásek za sebou,
to Italové nemají rádi, říká Bartoliová
V operách českých skladatelů, jakými jsou třeba Dvořák nebo Janáček, Cecilii Bartoliovou asi nikdy neuvidíme. V rozhovoru pro portál operaplus.cz před časem odpovídala na otázku, zda by si někdy nechtěla zazpívat českou hudbu: „Samozřejmě ji znám, ale než ji začnu zpívat, chtěla bych rozumět jazyku. Slova mají pro interpreta hudby nesmírný význam. Asi víte, že my Italové nemáme moc rádi mnoho souhlásek jdoucích za sebou. Ale mnohokrát jsem zpívala v jedné z mých oblíbených oper, které by neexistovaly bez Prahy, v Donu Giovannim. I když Mozart Čechem nebyl…“
