Profesor Otto Wichterle patřil k průkopníkům základního i aplikovaného výzkumu v oboru makromolekulární chemie. Byl autorem či spoluautorem nejméně 150 patentů, mimo jiné na výrobu silonu a měkkých kontaktních čoček. Svou úctyhodnou kariéru završil Wichterle coby první polistopadový předseda Československé akademie věd. Od narození této přední osobnosti české vědy uplyne 27. října 100 let.
V roce 1952 se uznávaný chemik Wichterle vracel vlakem z Olomouce do Prahy. Spolu s ním seděl v kupé muž, jenž si četl oftalmologický magazín. Podle jedné verze Wichterle zahlédl v časopise článek pojednávající o tantalových očních náhradách, přičemž jej napadlo, že by plast tomuto účelu posloužil lépe nežli kov. Podle jiné varianty příběhu si muž Wichterlemu postěžoval na problémy spojené s nošením tvrdých kontaktních čoček. Buď jak buď, myšlenka využit polymery v očním lékařství byla na světě.
Výrobní linka z Merkuru
Úkolu nalézt vhodnou hmotu se ujal Wichterleho asistent Drahoslav Lím. Po řadě pokusů se mu skutečně podařilo vyvinout čirý, aspiku podobný hydrogel. Údajně mu k tomu pomohla náhoda. Jednoho večera musel Lím přerušit rozdělaný experiment, aby stihl vlak domů. Meziprodukt zkoumané reakce před odchodem z laboratoře pro jistotu zneutralizoval vodou. Když se druhý den na pracoviště vrátil, čekalo ho překvapení. Vodnatá vrstva přes noc ztuhla na gel vykazující vlastnosti, které Lím marně hledal.
Lím a Wichterle nejprve zkoušeli hmotu vstřikovat do uzavřených skleněných forem. Takto vyrobené čočky ale měly otřepky, které dráždily oko. Po čase dospěl Wichterle k nápadu vyrábět čočky odléváním v rotujících otevřených formách. Aby si metodu ověřil, postavil si doma ze stavebnice Merkur improvizovanou výrobní linku poháněnou dynamem z jízdního kola. Na Štědrý den 1961 se "čočkostroj" poprvé rozběhl a výsledkem byla série dokonale vytvarovaných čoček.
Patent na technologii výroby měkkých kontaktních čoček z Wichterleho boháče neudělal, přestože ve světě byl o jeho využití velký zájem. Ne všichni výrobci ale odváděli příslušné licenční poplatky, takže se vynález stal předmětem soudních sporů. Ve druhé polovině 70. let pak Československá akademie věd nepochopitelně prodala Wichterleho patent do zahraničí za cenu pouhého jednoročního výnosu z licencí.
Nežádoucí Baťův výzkumník
Otto Wichterle se narodil 27. října 1913 v Prostějově. Titul doktora technických věd získal na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství v Praze (VŠCHTI), po jejímž absolvování pokračoval ve studiu chemie na lékařské fakultě Univerzity Karlovy.
Za okupace pracoval Wichterle ve výzkumném chemickém ústavu Baťových podniků ve Zlíně, kde se zaměřil na výzkum polyamidových vláken. Se svými kolegy vyvinul technologii výroby kaprolaktamu, a už v roce 1941 připravil v laboratoři vlákna polyamidu, jež bylo možné spřádat. Kvůli nutnosti utajení projektu před okupačními orgány byla průmyslová výroba vlákna nesoucího označení Silon zahájena až po válce.
Po osvobození Československa se Wichterle vrátil do Prahy, kde se jako pedagog podílel na reformě vysokoškolského studia chemie. V roce 1949 byl jmenován prvním profesorem na katedře umělých hmot VŠCHTI a o tři roky později byl zvolen jedním ze tří děkanů Vysoké školy chemicko-technologické.
Přestože měl Wichterle nezpochybnitelný odborný kredit, neprošel v roce 1958 kádrovými prověrkami. Po vyhazovu z vysoké školy našel uplatnění v Československé akademii věd a dokonce stanul v čele jejího Ústavu makromolekulární chemie.
Koncem 60. let se Wichterle aktivně zapojil do politického dění v zemi. Stál u zrodu dokumentu Dva tisíce slov a krátce byl poslancem. Za své angažmá v období Pražského jara byl po nástupu normalizace odvolán z čela Ústavu makromolekulární chemie a několik let nemohl cestovat do zahraničí.
I po odchodu do důchodu si Wichterle dokázal uchovat vitalitu. V roce 1988, tedy ve svých 75 letech, se vyučil soustružníkem. Nepoměrně výrazněji do jeho života ale zasáhl pád komunismu. Hned v listopadu 1989 se Wichterle zapojil do veřejného života a v létě následujícího roku byl zvolen předsedou Československé akademie věd. V čele této instituce stál do jejího zániku v důsledku rozpadu federace. Až do své smrti v srpnu 1998 byl pak Otto Wichterle čestným předsedou její nástupnické organizace – Akademie věd ČR.
