Na obloze se stále něco děje, a to nemám na mysli pohyb mraků, letadel a družic, které brázdí naše nebe, či dokonce občasné výskyty UFO. Už jsem se zmínila o Perseidách, které neodmyslitelně patří k létu podobně jako svatojánští broučci. I podzim má své nebeské “bludičky“. Protože brzy nastane jejich čas, znovu jsem nahlédla do Wikipedie, abych vám je přiblížila.
Leonidy jsou meteorický roj spojený s mateřskou kometou Tempel-Tuttle. Jde o jeden z nejvýraznějších a nejčastěji pozorovaných meteorických rojů. Své maximum – období, kdy je vidět nejvíce meteorů – má okolo 17. až 18. listopadu. Jeho radiant leží v „hřívě“ souhvězdí Lva.
Nejpozoruhodnějším pozorováním byl déšť Leonid v listopadu 1833, kdy bylo pozorováno přes 46 tisíc meteorů za hodinu. Yaleský matematik Denison Olmsted tehdy vysvětlil, že vyletování meteorů z jednoho bodu (radiantu) je důsledkem perspektivy. Statisíce meteorů, které té noci zazářily, se pohybovaly podél rovnoběžných drah. Proto zdánlivě vyletovaly z jediného bodu, který byl nazván radiant („vyzařující“). Podle polohy tohoto radiantu (rektascenze 153°, deklinace +22°) v souhvězdí Lva (latinsky Leo) byl meteorický roj nazván Leonidy. Zjištění, že meteory mají kosmický původ a nejsou čistě atmosférickým jevem, jak napovídá význam řeckého slova meteoros - „vznášející se v ovzduší“ - bylo neméně překvapivé než neobvyklý pohled na „déšť padajících hvězd“. Tento poznatek vzbudil zájem o studium meteorů a vznikl nový obor, meteorická astronomie.
