Rakouský vyznavač extrémních sportů a hlavně parašutista Felix Baumgartner provedl řadu na první pohled bláznivých kousků. Na malém křídle připevněném na zádech přeletěl kanál La Manche, s padákem zase skončil ze sochy Ježíše Krista v Riu de Janiero nebo z jednoho nejvyšších mrakodrapů světa. Až před rokem, 14. října 2012, se ale Baumgartner natrvalo zapsal do rekordních tabulek. Jako první člověk na světě totiž překonal při volném pádu rychlost zvuku.
Jeho cestu z pouště Nového Mexika do výšky téměř 40 kilometrů a zase zpátky sledovaly v přímém přenosu miliony lidí. Jen na videoserveru YouTube se na téměř přímý přenos (zpoždění oproti realitě bylo asi 20 sekund) ve špičce dívalo osm milionů diváků, další miliony se přidaly u klasických televizí.
Zpočátku se přitom nic napínavého nedělo, kabina s Baumgartnerem zhruba dvě a půl hodiny v poklidu stoupala, než dosáhla výšky 39 kilometrů, tedy o asi 2500 metrů víc, než se plánovalo.
Těsně předtím, než se třiačtyřicetiletý rakouský parašutista vydal na cestu zpátky na zem, musel vyřešit jednu potíž: ukázalo se totiž, že nefunguje vyhřívání hledí na přilbě. Nakonec se ale Baumgartner rozhodl, že roky příprav nezahodí. Krátce po osmé večer středoevropského letního času (v Novém Mexiku bylo poledne) se zhruba sto metrů pod nejvyšším bodem jeho letu vysoukal z těsné kabiny a postavil se na stupátko. Po necelé minutě, strávené posledními nutnými kroky, pak skočil dolů.
Rychlejší než zvuk
Trvalo jen 40 sekund, než Baumgartner dosáhl nejvyšší rychlosti – 1357,6 kilometru za hodinu. V tu chvíli ale měl jiné starosti, než sledovat rychlost. Když se totiž dostal do hustších vrstev atmosféry, začal se nekontrolovaně otáčet. „To byla brutální rotace. Najednou cítíte, jak se vám krev tlačí do hlavy, možná jsem i na chvíli ztratil vědomí, ale díky zkušenostem s extrémním skákáním jsem se soustředil, abych to točení zastavil,“ popsal nejnapínavější okamžiky skoku.
Po zastavení nebezpečné rotace čekalo Felixe Baumgartnera už "pouze" čekání na vhodnou výšku, ve které by otevřel padák a bezpečně přistál. Tehdy se ale ukázalo, že nefunkční vyhřívání hledí přilby přeci jen znamenalo potíže. Helma se totiž začala zamlžovat a průzor zamrzal, takže Baumgartner přestával vidět na výškoměr na levé ruce. Proto také otevřel padák už po čtyřech minutách a 20 sekundách, ačkoli původně plánoval volný pád na více než pět minut.
„Jakmile se otevřel padák, tak to byla první chvíle, kdy jsem si skok opravdu začal užívat. Najednou máte úplně jiný pohled na svět,“ vzpomínal. Na zemi přistál Baumgartner přibližně devět minut poté, co opustil kabinu svého balonu (ta nedlouho poté bezpečně dosedla asi 90 kilometrů od něj na vlastním padáku). Následovalo bouřlivé uvítání, nejprve od členů realizačního týmu a později i od rodičů a přítelkyně, kteří sledovali s napětím celý obdivuhodný výkon.
Platil to Red Bull
Do rekordních tabulek Mezinárodní letecké federace FAI se Felix Baumgraner před rokem zapsal hned třikrát. Za nejvyšší výšku, ze které kdy člověk vyskočil (38.969,4 metru), délku volného pádu (36.402,6 metru) a samozřejmě nejvyšší rychlost bez pomoci techniky, která dosáhla 1,25 násobku rychlosti zvuku. Jediným rekordem, který se Baumgartnerovi před rokem nepodařilo zlomit, je ten v trvání volného pádu (4:36 minuty). Nemuselo ho to ale příliš mrzet.
Mužem, jehož výkon nedokázal překonat, je totiž vysloužilý americký letec Joe Kittinger. Ten loni působil jako poradce Baumgartnerova projektu a svůj rekordní seskok uskutečnil už 16. srpna 1960. Tedy v dobách velkého soupeření o dosažení vesmíru mezi USA a SSSR, kdy takové projekty hradila armáda. Na rozdíl od skoku Felixe Baumgartnera, jenž podle dostupných údajů přišel na 50 milionů eur (1,25 miliardy korun) a který z velké části platil výrobce energetických nápojů Red Bull.