Jeden z nejslavnějších amerických divadelních a filmových režisérů Elia Kazan patřil k zakladatelům newyorské herecké školy Actors Studio. Objevil Jamese Deana, přispěl ke zrodu hvězdy Marlona Branda a na začátku jejich kariéry dal jedny z nejlepších rolí Warrenovi Beattymu a Robertu de Nirovi.
Sám se ale na celá desetiletí odsoudil ke společenské izolaci, když v roce 1952 Výboru pro neamerickou činnost Sněmovny reprezentantů prozradil jména osmi svých kolegů, kteří stejně jako on byli v minulosti členy komunistické strany.
Syn řecko-tureckých obchodníků s koberci (narozen 7. září 1919 v Istanbulu) přišel s rodinou do USA ve čtyřech letech. Uměleckou kariéru zahájil ve 30. letech po studiích na Yaleově univerzitě jako divadelní herec. Pak ale od herectví postupně přešel k režii a od divadelních prken k filmovému plátnu.
Pod jeho vedením vznikla řada pozoruhodných snímků jako Tramvaj do stanice Touha, Viva Zapata, Na východ od ráje, Tichá dohoda, Poslední magnát nebo Amerika, Amerika. Zlatou sošku Oscara získal celkem třikrát: dvakrát za režii (v roce 1948 za film Dohoda mezi gentlemany a o sedm let později za snímek V přístavu) a za celoživotní dílo (1999). Kvůli událostem z 50. let ale v okamžiku, kdy se dostavil na pódium, povstala jen menší část účastníků a někteří demonstrativně netleskali.
Kazan se dožil úctyhodných 94 let – zemřel před deseti lety, 28. září 2003, ve svém bytě v newyorském Manhattanu.
