Kouzlo a jedinečnost historického skvostu Prahy, Karlova mostu, umocňují sochy a sousoší. Bez nich by nebyl tím, čím je, tedy monumentální galerií pod širým nebem, v níž se ojediněle a přitom přirozeně spojuje přísná gotická architektura s rozevlátým barokem. Nejstarší sochou zdobící přímo zábradlí mostu je socha svatého Jana Nepomuckého, jež byla na mostě instalována před 330 lety 31. srpna.
Autorem této plastiky, jež se stala ikonografickým vzorem pro další sochy Jana Nepomuckého v Čechách i zahraničí, je Jan Brokof, který vyřezal dřevěný model, podle něhož byl zhotoven v Norimberku bronzový odlitek. Socha Jana Nepomuckého, jenž byl svatořečen ale až v roce 1729, byla na mostě umístěna v roce 1683 u příležitosti tehdy domnělého 300. výročí smrti tohoto generálního vikáře pražského arcibiskupa.
Až později se vyjasnilo, že Jan Nepomucký byl umučen a vhozen do Vltavy až v roce 1393. O důvodu jeho zatčení a umučení se též vedou dodnes spory. Údajně byl umučen, protože "statečně bránil zpovědní tajemství české královny". Podle jiných historiků ale zpovědníkem manželky Václava IV. nikdy nebyl a stal se obětí politických pletich.
První byl kříž s Kristem
První "ozdobou" Karlova mostu, postaveného v letech 1357-1402, byl prostý kříž s tělem ukřižovaného Krista. Již ten první ale dlouho nevydržel, když byl zničen za husitských bouří. Poté byl ještě několikrát znovu vztyčen a znovu zničen. Ten dnešní je z konce 17. století a v roce 1861 kolem něj byly instalovány dvě pískovcové sochy od Emanuela Maxe.
Již od konce 15. století také proti kříži na mostě stávala Boží muka. Ta koncem 17. století nahradila Pieta (Oplakávání Krista) od Jana Brokofa, která byla poničena střelbou v roce 1848 a v roce 1859 přemístěna na nádvoří nemocnice Pod Petřínem. Nahradila ji Pieta od Emanuela Maxe.
Sochařský "boom" nastal na Karlově mostě v letech 1706 až 1714, kdy tam byla umístěna většina z dnešní třicítky soch a sousoší. Dekorování mostu otevřela opět dílna Jana Brokofa, z níž vzešly mimo jiné sochy sv. Františka Xaverského, sv. Františka Borgii, sv. Vojtěcha, sv. Víta či sv. Kajetána. Jejich autorem byl většinou Janův syn Ferdinand Maxmilián Brokof.
Právě ten vytvořil i nejrozměrnější sousoší na mostě z roku 1714, jehož součástí je na skále stojící svatý Jan z Mathy s rozlomenými pouty, vedle něj je svatý Felix z Valois a níže poustevník Ivan. Pod nimi jsou v zamřížované jeskyni uvězněni křesťané, které hlídá Turek a pes, a za Turkem stojí jelen. Podle pověstí prý Turek v noci honí děti, které nechtějí spát.
Poslední Cyril a Metoděj
Na barokní výzdobě mostu se podíleli i další známí sochaři, například Matěj Václav Jäckel, Jan Oldřich Mayer či mistr vrcholného baroka Matyáš Bernard Braun nebo již rokokem ovlivněný Ignác František Platzer. Braun je autorem i slavného sousoší Sen sv. Luitgardy z roku 1710, jež je považováno za výtvarně nejkvalitnější dílo na Karlově mostě. Originál této plastiky je nyní v Lapidáriu Národního muzea na pražském Výstavišti, na mostě je kopie z roku 1995.
Výrazných změn doznala výzdoba Karlova mostu ve druhé polovině 19. století. Původní záměr rekonstruovat poškozené sochy nakonec nahradilo rozhodnutí, některá sousoší již neopravovat, nýbrž nahradit je novými. Celkem šest plastik tehdy vytvořil sochař Josef Max s bratrem Emanuelem. Jednou z nich je i svatý Kryštof, instalovaný v roce 1857 na místě strážnice, která se zřítila do Vltavy při povodni roku 1784 i s pěti strážníky, z nichž jen jeden se zachránil.
Další velká povodeň postihla Prahu v září 1890. Voda tehdy mimo jiné zcela strhla i tři oblouky Karlova mostu a ve Vltavě tak skončilo sousoší sv. Ignáce z Loyoly od Ferdinand Maxmiliána Brokofa z roku 1711 (jeho fragmenty jsou nyní v Lapidáriu Národního muzea). Na jeho místě v letech 1928 až 1938 zhotovil sochař Karel Dvořák sousoší sv. Cyrila a Metoděje, které je tak nejmladší sochou Karlova mostu.
Karlův most, který spojuje Staré Město a Malou Stranu, nahradil předchozí Juditin most, stržený roku 1342 při jarním tání ledů. Stavba nového mostu začala v roce 1357 pod záštitou krále Karla IV a byla dokončena v roce 1402. Praha se stala i díky kamennému mostu významnou zastávkou na evropských obchodních stezkách.
