Byl únor pětačtyřicátého roku, blížil sa konec téj strašnéj války. Sněhu tehdá napadlo do foroty. Mrzlo, až prašťalo, mráz byl takový, že psi by sa lámali v zatáčkách a kdesi na Horňácku u Karlovic prý aj ptáci mrzli pod peřinú. Člověk by do takéj zimy ani najlepšího kamaráda nevyhnál, natož psa.
My děcka sme měli ze sněhovéj nadílky radosť. Celý deň sme sa brúzdali bílú peřinú a dóm sme sa vracali, až sme cítilí mráz za nehtama. To potem zmrzlé tepláky stály v pozoru v kútě a čekaly, až si jich zas jejich majitel všimne, zaséj si jich navleče a vyrazí s ostatníma huncútama hráť si venku až do chvíle, kdy červený nos by moh chytiť bílú barvu. Ale to by bylo už zlé. To sme si hlídali!
Byla doba zabíjaček. Každý sedlák měl v téj době povinnost odevzdať na kontingent pro německú armádu jedno prasa. Když splníl svoju „vlasteneckú povinnost k Říši“, moh si zabiť mašíka aj pro svoju potřebu. A Valaši byli dycinky prefíkaní. Pro vlastní potřebu sedlákovéj rodiny sa chovaly nájmeněj prasata dvě nebo tři. Jedna zabíjačka byla povolená úředně, z obce, no a ty další mosely proběhnut tajno – „načérno“,v utajéní ,v tichosti, že ani súsedi o ní neměli věděť. V naší dědině byl vojenský lazaret, který súsedíl se zahradú mojéj babičky, u kteréj sme bývali eště s tetú Milků. A v jednéj světnici byl nakvartýrovaný velitel teho lazaretu doktor hauptman Sep Kohler. Do války za fýrera odešel z Hamburku. Jeho rodiče byli bohatí a prý vlastnili i nějaké kávové plantáže v Brazílii. Babičce povídál „Ómi“ a se mňú si často hrál a dováďál skopičiny. Doma, v Hamburku, měl stejně starého drobného blonďáčka jako sem byl já. Měl sem ho, Sepa, velice rád.
Babička chovala celkem tři mašíky. Jedného pro kontingent a říkalo sa mu vérmachťák, druzí dva byli pro domácí potřebu. Bylo zajímavé, že ten vérmachťák nikdy nebýl tak vypasený jak ti ostatní dva. No ale pro kontingent musél stačiť. Babička byla vdova a dirigovala celé hospodářství, prasata ale dycky krmila ona sama. A mašíci byli na ňu zvyknutí, od druhého by snáď ani žrádlo nevzali.
Skoro ráno v ten zabíjačkový deň bylo všecko připravené. Voda v kotli vřela klokotem, troky, hrnce, lavóry a kalafúna aj řeťaze byly připravené po ruce. Strýci Eda s Pepkem, nevlastní bratři, byli už celí nervozní a házali si korunú, kdo bude pantokovať a kdo prasa zapíchne. Teta Milka už měla strčenú hlavu pod peřinú, protože nesnášala kvičaní mordovaného mašíka a krév. Tatínek chodíl nervozně mezi podsínkem a kuchyňú a uklidňovál sa stopečkú domácí slivovice. To víte, že neostalo enem při jednej. Při týchto pochúzkách kúříl jednu cigaretu za druhú. Možná to aj bylo k nečemu dobré – v začúzeném domě sa potem nedržali žádní moli. Ponúkaný kalíšek dobréj halúzkovéj ale tvrdošíjně odmítali obá strýci. Před porážkú prasata nepijú – prý pro klid prasačí duše a aby sa jim netřepaly ruky.
Babička vešla do chlévca za prasatem. Poškrábala ho za ušima jak bylo na to zvyklé, ono trošku zachrochtalo a vykúklo ze svého příbytku. Bylo na babičku přivyklé, ale tých noh na podsínku sa mu zdálo cosi moc. Zacúvalo zpátky do chlévca a ani za nic nechtělo ven. Tu strýc Eda odložíl pantok a odvážno vykročíl k prasati. Vlézl do chlévca. Ozvál sa kvikot a slova, keré nebyly určené pro slušné uši a televiza by jich mohla pustiť až po dvaadvacátéj hodině, přinutily prasa opustiť kvartýr. Zdivočelý mašík vleťél jak rachejtla na podsínek, rozrazil vrátka a pádíl dvorem na zahradu. Při tem řvál jak túr a létál po sněhu jak splašený. Strýc Eda sa zatým vyštrachál z chlévca, smrděl jak rasúv pytel a spolu s Pepkem sa vydali za prasatem. Pepek nezapomněl okomentovať odér, který šíříl kolem sebe Eda. Šak sa potem spolu aj porafali.
A tu sa u súsedú, ale aj v lazaretě začaly rozžíhať světla. Vojáci sa vykláňali z oken a pátrali po příčině teho vzruchu. A bylo po tajnosti.
Babička stála s mamkú na dvoře u pařáka, zachumlané do vlňáků. Do řeči jim moc nebylo. Přišla za nima aj teta Milka. Myslela, že už je po všeckém a mašík leží už v trokoch posypaný kalafúnú a kúpe sa v horkéj vodě. Tatínek radši zmizél v kuchyni , aby nemusél počúvať lamentace ženských nad špatným začátkem zabíjačky. Lépl si jednu halúzkovú, aby nepodléhál babským chmurám a vrátil sa na dvůr. A naráz všeci strnúli, jak kdyby do nich švihnúl bles!
Na dvoře sa objevíl hauptman Kohler. Rozespalý hleděl na svět, jak žaba z kýšky. Měl sice obuté holínky, oblečené rajtky, ale přes ně spuštěné šráky a vykasanú nočnú košelu. Čepicu měl posazenú do tyla jak carský oficír, v ruce pistolu a zívajíc sa ptál:
„Omi, um géht? Varúm ta randál?“
„Ále, chlapom utéklo prasa a nemožú ho chytnut," odpověděla mu babička a šla přiložiť páru polének pod kotel.
„Und keré prasa – čechyše švajne ódr nemecká sviňa fýr vérrmacht ?“ ptál sa dál doktor.
Maminka mu řekla, že utékla ta česká potvora a včil léce jak divočák po zahradě. Hauptman zhluboka zívnúl a rozletěl sa s pistolů nad hlavú za chlapama na zahradu.
“Achtung, halt! Ich bude sčílet,“ upozorníl strýce na svoju přítomnost a šél pomalučky k prasati, které už nebavilo létať a brodiť sa v hlubokém snihu. Odpočívalo… Jednú ranú ho skolíl.
„Gute arbajt, her hauptman,“ pochválíl jeho zásah strýc Eda a Pepek uznalo pokývál hlavú. Doktor sa oškéříl, zastrčíl pistolu do púzdra, natáh si šráky na ramena.a povídá “Und jetzt šnél domú fýr lavór. Bude blút na jelita a prdelačka. Šnél,šnél!“ Odešél do lazareta, ale brzo sa vrátíl a celučký deň pomáhál flašírovať prasa. Strýci mu nechávali ty jemnější kúsky, býl to přeca enem pán doktor! Chlapi vylépli do sebe pár kalíškú halúzkovéj a českoněmecky nad jelitama, presbuřtem a ostatníma dobrotama rozebírali válku. Mezi řečú koštovali podbradek, mozeček a polévku ovarovicu. Hauptman pomáhal vychucovať jelita, presbuřt a aj prdelačku. Podařila sa, a tak si jí vyptál aj pro vojáky v lazaretu. Všeci třé sa shodli, že Hitler je kaput a že válka brzo skončí.
Hauptman dobře věděl, že babička vykrmuje tři prasata a měl aj pochopení pro to ,že ten vérmachťák meněj žrál a tolik neróstl. Věděl, ale nepověděl…
Tož tak dopadla zabíjačka „načérno“. Anebo, že by pod svíčkú byla opravdu ta najvětší tma?
Vybavujete si nějaký silný zážitek z prázdnin? Pokud ano, sepište jej a pošlete do naší literární soutěže na téma "Moje prázdniny". Vyhrát můžete digitální foťák Olympus a spoustu dalších cen. Více informací o soutěži najdete zde. |
.