Německý válečný zločinec Erich Priebke byl jedním ze strůjců brutálního masakru civilistů v Ardeatinských jeskyních poblíž Říma. Nacisté tam 24. března 1944 odvetou za partyzánský útok proti jednotce SS povraždili 335 civilních rukojmí, z toho 75 Židů. Po válce Priebke uprchl do Jižní Ameriky, kde žil v klidu padesát let. Spravedlnost však tohoto člověka přesto dohnala. V březnu 1998 poslal římský soud Priebkeho, který se 29. července dožívá 100 let, do vězení na doživotí.
Za jednoho mrtvého Němce zemře deset Italů!
Popravu 335 mužů a chlapců (nejmladšímu bylo 15, nejstaršímu 74 let) v jeskyních na okraji Říma nařídil podplukovník SS Herbert Kappler jako odvetu za pumový atentát italských partyzánů, který usmrtil 33 německých vojáků pochodujících centrem Říma. Kappler rozhodl, že za každého mrtvého Němce zemře deset Italů. Priebke přiznal, že zastřelil dvě z obětí a že v seznamu „odškrtával“ další Italy, kteří byli vedeni na popravu. Hájil se ale tím, že pouze plnil rozkaz.
„Ardeatinské jeskyně byly pro Židy strašné, pro mne to však byla maličkost, která se ztratila ve všem dalším – bombardování, Drážďanech, Hirošimě, mých mrtvých, prohrané válce,“ řekl k tomu později Priebke, který prý jen plnil své povinnosti. „Byl jsem voják a nikdy jsem si nemyslel, že to byl zločin.“
V osmdesáti promluvil v televizním rozhovoru
Jak se vlastně veřejnost dozvěděla o Priebkem, který si žil dlouhá desetiletí spokojeně a nepozorovaně v Argentině? Dá se říct, že se prozradil sám. První stopou byla kniha francouzského spisovatele argentinského původu Estebana Bucha Malíř z argentinského Švýcarska z roku 1991. Tou se v roce 1994 – půl století po masakru – inspiroval reportér americké televize ABC Sam Donaldson, který udělal s Priebkem krátký rozhovor. Tehdy osmdesátiletý nacista přiznal svou účast na masakru s tím, že údajně jen poslouchal rozkazy.
To ale zvedlo velký zájem o jeho kauzu. Priebke, který opakovaně prohlásil, že je nevinnen, byl zatčen a posléze koncem roku 1995 vydán k soudu do Itálie.
Soud ho nejprve poslal na svobodu
Proces s ním začal v květnu 1996 a Priebke přiznal, že zastřelil dvě z obětí masakru v jeskyních. V srpnu 1996 byl uznán vinným, ale s ohledem na třicetiletou promlčecí lhůtu ho soud osvobodil. To vyvolalo obrovskou vlnu rozhořčení zejména příbuzných obětí z jeskyní. Po odvolání byl Priebke v červenci 1997 odsouzen na 15 let vězení, přičemž mu soud prominul pět let trestu kvůli vysokému věku a chatrnému zdraví.
Na doživotí ho pak poslal až odvolací soud v Římě v březnu 1998, spolu s ním byl ke stejnému trestu odsouzen za stejný zločin i bývalý důstojník SS Karl Hass. V únoru 1999 bylo Priebkemu ze zdravotních důvodů povoleno odpykat si trest v domácím vězení.
Po škole pracoval v hotelu Esplanade
Berlínský rodák Priebke pracoval po ukončení hotelové školy v berlínském hotelu Esplanade, posléze i v Londýně a Rapallu. Když se v roce 1936 vrátil do vlasti, najala ho díky jeho jazykovým schopnostem berlínská policie jako překladatele a tlumočníka. V roce 1941 byl dosazen na německé velvyslanectví v Římě, kde se jeho nadřízeným stal policejní atašé Herbert Kappler, pozdější velitel ardeatinského masakru.
Po válce Priebke uprchl z britského zajateckého tábora díky „hnědému biskupovi" Aloisi Hudalovi. Tento rakouský teolog zachránil po válce několik nacistických vrahů. Hudal měl jako hlavní představitel rakouského výboru pro uprchlíky právo vydávat vatikánské pasy a doklady Červeného kříže. Tím zajišťoval nacistům novou totožnost. Hlavní cílovou zemí Hitlerových pohrobků byla Argentina. Pomoc jim nabídl tehdejší prezident Juan Perón, který měl pro nacistické Německo slabost už delší dobu.
Pan prezident Německo-argentinské kulturní asociace
Hudal pomohl více než 10 tisícům lidí (některé zdroje uvádějí až 50 tisíc). K jeho „klientům“ patřil i bývalý velitel vyhlazovacích táborů v Sobiboru a Treblince Franz Stangl, „vynálezce“ pojízdných plynových komor Walter Rauff či Priebke. Lovec nacistů Simon Wiesenthal byl přesvědčen, že díky Hudalovi našel útočiště v Argentině také strůjce holokaustu Adolf Eichmann a v Sýrii jeho spolupracovník Alois Brunner, odpovědný za transporty desetitisíců Židů do továren na smrt.
Priebke žil asi od roku 1949 v argentinském horském středisku Bariloche, kde byl jako blahobytný hoteliér uznávaným příslušníkem tamní německé kolonie. Dlouhá léta tu působil jako ředitel místní německé školy i jako prezident Německo-argentinské kulturní asociace.
Itálie Priebkeho hledala od roku 1946 a první proces s aktéry masakru v jeskyních se odehrál už v roce 1948. Priebke byl tehdy souzen v nepřítomnosti.
Zločin z jeskyní ve filmu a televizi
O masakru v Ardeatinských jeskyních byly natočeny dva známé filmy. Ve snímku Masakr v Římě z roku 1973 hrál Priebkeho Brook Williams, ve filmu exceloval Richard Burton jako velitel SS Kappler a Marcello Mastroianni coby odbojářský kněz Antonelli.
Druhý snímek, televizní film Šarlatový a černý z roku 1983, představil Priebkeho jako kapitána Hirsche (hrál ho Kenneth Colley), v dalších rolích se představili Gregory Peck, Christopher Plummer (šéf SS Kappler) či John Gielgud jako papež Pius XII.
