V hospodě u Matěje se vedou hospodské řeči. Mlátí se prázdná sláma a je to dobře. Za plentou totiž čumí několik štamgastů na televizi. Sedí a čumí, někteří se spolu nenuceně baví. Kolikrát ani nesledují televizní obrazovku. Je to jen jakási zvuková kulisa. Parta před plentou právě probírá životní dobrodružství. Probírá se vojna, bohatýrské časy dobývání děvčat, příhody mladistvých opilců.
"Pánové, já jsem si dal jednou rande v kamarádově bytě na sídlišti v Brně Bohunicích.“ oznamuje Lojzík Kabrda. A pokračuje: "Dobýval jsem se do bytu. Klíček ne a ne v zámku otočit. Prostě to nešlo. Řval jsem, kopal do dveří, nic platno. Ještě že Máňa nepřijela. Divné ale na tom bylo, že jsem řádil na poschodí skoro půl hodiny a nikdo si mne nevšimnul!“
"Tak to já jsem byl v ložnici s Helenkou, když vtom zaštěrchal klíč v zámku. Manžel přišel z práce. Už už jsem chtěl vlézt do peřináče, když mne milenka uklidnila. Prý manžel půjde napřed do ledničky a pak do šatníku v předsíni. Má stále stejné pohyby. Nikdy nenahlíží do ložnice. Stalo se. Po ustálených úkonech odešel pak spokojen na kuželky!“
Tuhle neuvěřitelnou příhodu dal do placu Venca Boura. O pravdivosti jeho slov by se ovšem dalo s úspěchem pochybovat.
"Pánové, já jsem se jednou tak ožral, že jsem šel domů místo po silnici potokem. Celou dobu jsem nadával na lidosprávu, že se o silnici nestará!“ přisadil si Honza Nevřela.
"To já jsem stačil obsloužit dvě milenky za jeden den. Jedna čekala v hotelu Slovan dopoledne a druhá v hotelu Metropol odpoledne. To víte, že odpoledne už jsem byl na pokraji sil,“ chlubí se Pepa Vávra, známý to proutník.
Jedna příhoda střídá druhou. Lojzík Kabrda prý navštívil paničku na sídlišti večer. Ráno bohatě posnídal a ukázněně čekal na autobus městské dopravy. Jaké bylo jeho překvapení, když jeden spoj vynechali. Dostavil se pak na hlavní nádraží na poslední chvíli. U rychlíku do Liberce přešlapovala další milenka. Jeli na tři dny do Liberce a milenec málem ten vlak zmeškal! Celou cestu prospal, zcela netečný k laskání od nové přítelkyně. Průběžně se po celou cestu odehrávalo pod kabátem.
Ke stolu si náhle přisedl Radek Polák. Byl to známý hypochondr. Neustále navštěvoval různá vyšetření. Nespokojen pak vykřikoval, že lékaři jsou neschopní a lékařská věda je krátká na jeho neduhy. Dvakrát jej vyhodili z nemocnice. Dával k lepšímu, že měl jít na operaci, aby jej zbavili ledvinových kamenů. Absolvoval dokonce předoperační vyšetření. Spokojen pak seděl v čekárně brněnské nemocnice U Svaté Anny. Čekárna byla plná adeptů. Vytráceli se jeden po druhém, opatření jakýmisi lejstry. Radek osaměl. Vtom nahlédla do místnosti sestřička. Velice se divila že tam ještě někdo zůstal, nicméně pacienta pozvala dovnitř.Lékař se na něj vůbec nepodíval, hleděl jen do počítače. Prý ten kamínek za levou ledvinou je nepatrný a raději počkáme. A Radek začal ječet, že má ten šutr za ledvinou pravou! Naprosto zdrcen odešel domů a utvrdil se v hodnocení neschopnosti lékařské vědy.
Teď sedí známý hypochondr u stolu. Všichni kolem pochopili, že nastal konec diskuse. Přišel se pochlubit. Stihla jej konečně skutečná slabá srdeční příhoda. Jakmile začal bolestín vyprávět o příznacích infarktu myokardu, stolovníci se počali od stolu vytrácet. Nakonec u stolu ze slušnosti zůstal jen Lojzík Kabrda. A příchozí vypravuje:
"Víš, to tě začne bolet pod levou klíční kostí. Příznaky jsou podobné jako u zaražených větrů!“
To už ani sluňák Lojzík nevydržel. Uchopil svůj půllitr a odpotácel se ke stolu v rohu lokálu. Seděl u něj jediný host. Přistěhovalec z Brna, bývalý taxikář a ten správný ,,plotňák“ Tonda Janda upíjel z první sklenice rezavého potěšení.
"Toníku, to se nedá vydržet. Ten vůl už zase vypráví o nemocech. On se už o ničem jiném nedokáže bavit. Musím si sednout k normálnímu hostu. Prosím tě, řekni, co je to za člověka?“
A tu se zkušený taxikář a znalec lidských osudů dopustil výroku, který by se dal tesat. Pravil: "Víš, on se narodil. Pak šel do školy. Školu vychodil a šel do učení. Vyučil se a odešel na vojnu. Oženil se a pak jen tiše žil. A ten infarkt, který se o něj teď skutečně pokusil, to je JEDINÝ DOBRODRUŽSTVÍ JEHO ŠEDIVÝHO ŽIVOTA!“
