Zdá se, že svět se zbláznil. K nejrůznějším žebříčkům „nej“ v poslední době přibývají ty, které se snaží porovnat psy co do chytrosti a inteligence. Nesmysl, tvrdí část kynologů a majitelů psů. Něco na tom je, oponují další.
Každý, kdo má nebo někdy měl psa, porovnával, v čem je ten jeho lepší, jiný než ostatní. Kdo tvrdí, že ne, lže sám sobě. Psi nás přece fascinují právě proto, že nás překvapují, proto jich je v domácnostech stále více. Tak jak to vlastně je? Dají se psi porovnávat, hodnotit?
Kolie, pudl, ovčák, retrívr…
Friederika Rangeová, rakouská vědkyně, která se zabývá zkoumáním psích schopností, sestavila žebříček nejinteligentnějších psů. Vede jej rasa border kolie. Jsou to černobílí veselí psi, kterým se často říká zázrační, protože velmi rádi spolupracují s lidmi při různých hrách, tancích, sportech. Byli původně vyšlechtěni k hlídání stád ovcí a schopnost se samostatně rozhodovat a zároveň s člověkem spolupracovat jim zůstala.
Podoba žebříčku, na kterém Rangeová spolupracovala s kynology z celého světa je tedy tato. Na druhém místě pudl, pak německý ovčák, čtvrtou příčku zaujímá zlatý retrívr, pátou dobrman. Následují: sheltie, labradorský retrívr, papillon, rotvajler a australský honicí pes. Pokud jste v žebříčku své plemeno nenašli, nezoufejte.
Hlavní problém je, že tvůrci podobných žebříčků často míchají dohromady poslušnost s inteligencí a to je chyba. „Mezi poslušností a inteligencí zvířat je třeba rozlišovat,“ říká cvičitel psů Václav Tomšovský, který stojí za většinou českých filmů a televizních pořadů, v nichž vystupují psi. Má totiž cosi jako zvířecí hereckou agenturu, zkrátka dodává filmařům psy, jaké potřebují před kameru.
„My lidé jsme zbytečně nabubřelí a posuzujeme psí inteligenci podle našich měřítek. To je nesmyslné. Inteligence zvířat je těžko měřitelná. K čemu zvíře potřebuje inteligenci? K přežití, ne k vykonávání našich příkazů.“
Každá rasa umí něco jiného
Pes neprojevuje inteligenci tím, že si sedne, když mu řekneme "sedni". On neví, co to přesně znamená. Sedá si proto, že za to dostává pamlsek, pochvalu. Ideální pro filmování jsou tedy psi žraví, ochotní za jídlo udělat cokoli.
„Psi mají přesně ty vlastnosti, k jakým je lidé vyšlechtili,“ uvádí mluvčí Českomoravské kynologické unie Vladimíra Tichá. „Problém je v tom, že si mnohdy lidé pořídí nějaké plemeno, ale nezajímají se o jeho historii, takže nevědí, jaký ten pes ve skutečnosti je. Pořídí si teriéra, diví se, že je rychlý, že hrabe v hlíně. Pořídí si jezevčíka, diví se, že je svéhlavý. Ale k tomu byli odpradávna šlechtěni. Teriér musel lovit drobnou zvěř, jezevčík se musel v noře samostatně rozhodovat, co udělá, tam neslyšel povely svého pána.“
Každý pes je tedy výjimečný a chytřejší než jiní v určitém oboru, v určitém druhu činnosti. Bišoni rádi dělají vylomeniny, cvičí a učí se nové věci, protože sloužili k obveselování bohatých šlechtičen. Od pekinéze vylomeniny nikdo čekat nemůže, protože byl vyšlechtěn, aby se tiše pohyboval po asijských palácích a jen tak v nich ležel, hlavně, aby tam nerušil ticho.
Takže, až zase budou zveřejněny nějaké nové žebříčky, psích vlastností, nepropadejme panice, že ten náš milovaný domácí trouba neumí to či ono. Raději zapátrejme v historii, co má vlastně plemeno, jehož příslušníka chováme, za sebou. Možná se o něm dozvíme něco, co dosud netušíme.
Mimochodem, nezoufejme ani nad závěrem žebříčku oné rakouské vědkyně. Ta totiž sepsala i psy, kteří údajně moc inteligence nepobrali. Jsou to podle ní: Afghánský chrt, basenji, anglický buldok, čau-čau a barzoj. Ale jejich majitelé, by určitě řekli něco jiného.
