Sledovat filmy na ohromných plátnech pod hvězdami z pohodlného sedadla svého vozu a přitom se po libosti bavit, výskat, smát se, tláskat a šustit vším možným umožnilo americkému filmovému diváku autokino. Tento vynález skýtal rozmanité výhody a v USA byl svého času značně oblíben. Jinde ale zůstal okrajovou záležitostí a dnes je spíš nostalgickým ohlédnutím za zašlými časy. První film před zaparkovanými auty se promítal v americkém Camdenu ve státě New Yersey 6. června 1933.
A to díky Richardu Hollingsheadovi. Tento mladý prodavač aut a nadšený filmový fanoušek hledal způsob, jakým spojit své dvě největší lásky. Proto napnul prostěradlo mezi stromy na zahradě svého domova v New Yersey, na kapotu auta posadil filmový projektor, za plátno postavil rádio a začal experimentovat. Zkoušel zvuk se zavřenými, otevřenými a pootevřenými okny. Zkoušel promítat za slunce, větru, deště, i za bouřky, kterou simuloval pomocí zavlažovače trávníku.
Nakonec mu zbyl jediný problém: když auta parkovala jedno za druhým, lidé vzadu špatně viděli. Proto vozy rozestavil do různých vzdáleností a přední kola jim podkládal vším možným, až našel ten správný úhel. Potom zažádal o patent na svůj vynález. Dostal ho 16. května 1933.
Je libo aerokino?
Vstupné v prvním autokině činilo 25 centů na auto a 25 centů za osobu. Zvuk proudil ze tří velkých reproduktorů vedle plátna, jeho kvalita tudíž byla nevalná a patrně příliš netěšila ani okolní sousedy. Přesto se vynález začal v zemi rychle šířit.
V roce 1942 už existovala v USA stovka autokin a do roku 1948 přibližně 800. K jejich rozšíření přispěla i vylepšená technologie zvuku, který se přenášel vysílačkou do rádií přímo v autech. S poválečným baby-boomem na přelomu 40. a 50. let zaplavily autokina rodiny s malými dětmi. „Můžete vzít sebou děti v pyžamu a strávit kouzelný letní večer pod hvězdami – kdo by se trmácel do města do nacpaného biografu?“ lákali je promotéři.
Největší ze všech bylo autokino Copiague ve státě New York. Mělo venkovní prostor pro 2500 aut a vnitřní pro 1200 diváků, dětské hřiště, restauraci a vláček, který vozil diváky po rozsáhlém areálu. A nejzajímavější bylo "aerokino", které 3. června 1948 otevřel Edward Brown pro auta a malá letadla v Asbury Parku v New Jersey. Mělo kapacitu 500 aut a 25 letadel. Přistávací plocha byla hned vedle kina a letadla se stavěla do řady za auta.
Všude to nefunguje
Do roku 1958 vyrostlo v USA a Kanadě na 4000 těchto kin. Následný pokles zájmu se někdy vysvětluje zavedením letního času. Mnoho rodičů nechtělo brát děti na představení, jež začínala v deset hodin večer. A s koncem baby-boomu jednoduše ubylo zákazníků. Sedmdesátá a osmdesátá léta 20. století přinesla tvrdou konkurenci v podobě kabelových televizí a videa. Mnoho autokin prodalo své pozemky komerčním firmám, které na nich postavily obchodní centra.
V roce 1990 zůstalo v USA 910 autokin. V současné době požívá tento originální způsob zábavy mírnou renesanci – společně se zavedením více pláten a kvalitně přenášeného zvuku.
V Česku se tento nápad příliš neuchytil a milovníci této filmové zábavy nemají na růžích ustláno. Několik pokusů – na pražském Strahově, v Plzni či v Čermné nad Orlicí – většinou nepřežilo dvě sezony. Stejně tak už nefunguje autokino, jež si bratři Čadíkové v létě 1999 pronajali v areálu Centra Černý Most, a ani Autokino Vyžlovka nedaleko Kostelce nad Černými lesy.
V Ostravě již několik let promítá letní autokino v areálu motoristické burzy u Místecké ulice, vždy pár večerů v sezoně. Podle všeho bude otevřeno i letos.
