V prodejně značkové parfumerie se mnohé se změnilo k lepšímu. Vždyť hlídací regál Fanouš Hovorka zde kroutí už neuvěřitelný devátý rok! Tu a tam prohodí pár slov s prodavačkami a také pohovoří s paní vedoucí. Vše pochopitelně pouze při prázdné prodejně.
Dávno už vyšuměl skrytý souboj s novým koštětem. To na samém začátku probíhala Záchodová válka. Paní vedoucí se snažila přizpůsobit potřeby ochranky ke svému obrazu, jako když v Sovětském svazu hodlali poručit větru, dešti. Fanouš se nechtěl hádat a na hru přistoupil. Později se Záchodová válka změnila ve válku poziční. Ne snad, že by generální štáby měnily pozice a přeskupovaly vojsková tělesa. Fanouš se uchýlil k taktice pozorování pozice nepřítele. Když se dostavilo nutkání navštívit onu místnost, tu pozoroval paní vedoucí. Jakmile byla připoutána k pokladně, nebo odešla s penězi do banky, vletěl důchodce na místní záchod. Než se nepřítel vrátil, byl obřad vykonán. Není jasno, jestli paní vedoucí vůbec o nějaké válce věděla. Jestli o ní věděla, dobře se bavila. Měla přece mezi prodavačkami svůj Bonzaj tým, který jí jistě prozrazoval "úskoky“ černého šerifa.
Jen pomalu a pozvolně si ochranka klestila cestu k paní vedoucí. Když do prodejny opět vlétla jako tajfun obávaná "sekýrnice“, která kdysi hlídače přirovnala k domorodému strážci supermarketu v Dubaji, paní vedoucí s ní setrvala v přátelském rozhovoru. Fanouš se uklidil do "svého rohu“, aby svou přítomností nepopudil. Jakmile paní odešla, tu přistoupil strážce k paní vedoucí a pravil: "Paní vedoucí, skláním se před vaším diplomatickým talentem!“ Paní vedoucí byla zjevně potěšena a počastovala pochlebovače vlídným pohledem.
Tu a tam sloužili v sobotu ti dva spolu. No a tak si povídali. Na tváři jinak komisní a studené dámy se občas zablesknul úsměv. To, když hlídač pronesl nějaký bonmot, kterými je po celý život pověstný.
Jednou za měsíc se "dělají výlohy.“ Z velkých rour se vysypou barevné plakáty a vylepují se do výlohy i do prodejny. Najednou vypadne velká fotografie. Na velkém lopuchu leží hlava krásné ženy. Černé vlasy má sčesány těsně kolem hlavy. Pod tím je nápis – Čtyřicet let chráníme přírodu! Žena se tváří blaženě, má zavřené oči a výraz mazlivého broučínka. Fanouš se na to dívá a pak před paní vedoucí praví:
"Kdyby ta dáma měla tykadla, vypadala by jako beruška, právě sexuálně uspokojená Ferdou Mravencem!“ Paní vedoucí se málem udávila rohlíkem. Krůček po krůčku se ti dva k sobě přibližovali. Jednou humorista zaslechl větu: "No vy jste teda číslo!“
Přišla řeč na pravidelný odchod ochranky na zákonem stanovenou pracovní přestávku.
"Dohodneme se, že budete vždy automaticky odcházet v půl třetí, počítejte s tím,“ rozhoduje paní vedoucí. "Nebude-li stanoveno jinak!“ dodává hlídač. Na mysli mu vyvstávají kouzelné formulace drážních předpisů. Jednou totiž byl doručen na všechna stanoviště přípis, že se při telefonických hlášeních nesmí udávat jméno!“ Vysvětlení přišlo záhy. Je zakázáno používat jméno, musí se používat příjmení! Náčelníci stanic také posílali na ředitelství čisté papíry s předtištěným nápisem NENÍ CO HLÁSIT! Podrobné vysvětlování probíhalo skoro každou sobotu a paní vedoucí se blahosklonně usmívala.
V tomto punktu už Fanouš dosáhl jistého pokroku. Jinak ovšem žádný kamarádčoft. Služba ale začala být příjemná a to je první předpoklad spokojenosti. Důchodce vždy kolem sebe šířil dobrou náladu. Představa, že někam chodím s nechutí, je zdrcující. To je potom lépe se na všechno vykašlat a sedět doma.
V prodejně se často objevují cizinci. Akorát dvě prodavačky jsou schopny trochu anglicky komunikovat. Fanouš ovládá anglicky akorát pět vět, které kdysi nabifloval z příručky Agličtina pro samouky. Jeho produkce končí větou: "Co děláte dnes večer?“ Nemůže riskovat, že třeba jeho výslovnosti porozumí obstarožní matrona a bude na něj večer čekat před prodejnou! "Polyglot“ Fanouš se ještě domluví německy a je schopen bavit se o boji za mír, závodu míru a lodi v nebezpečí. Rusky hovoří plynou slovenštinou, se šarišským přízvukem. Při tomto stavu věci navrhnul strážce paní vedoucí, aby umístila na výlohu větu, oznamující ve čtyřech světových jazycích že ZDE HOVOŘÍME ČESKY!
Přesně o sedmnácté hodině odchází strážce pro kávu. Je to přes ulici. Majitel tuto hru přijal. Dobromil si vždy koupí hořkou kávu do kelímku a jeden kopeček vanilkové zmrzliny. Protože chodí zcela pravidelně, při vstupu do prodejny jej očekává majitel a beze slova podává objednané produkty. Nikdy o minutu dříve, nikdy jinak. Vždy za 21 korun. Rituál, jak se patří. Je to jako za dob první republiky. Chybí akorát obchodníkovo: "Služebníček, těšilo mne, přijďte zas!“
Vlčák Fanouš Hovorka je znám svou zvýšenou ostražitostí, jakmile prodejnu navštíví příslušník etnické menšiny. Kupodivu se od jisté doby tito zákazníci prodejně vyhýbají. Ne, že by se ostraze po nich stýskalo, je to ale podivné. Při kontrole na začátku směny, pochlubil se před nedávnem kolegovi v kanadách a černém overalu zásahem.
"Člověče, tys opravdu vyhodil dva cápky před prodejnu v sedm večer? To máš teda kliku. Oni jsou schopni tě pak venku zlikvidovat!“ diví se kamarád.
"No já nemám mobil, ani nevím, kam bych měl volat,“ oznamuje hrdinný ochránce majetku. "Víš, já se jen tak tvářím a oni neví co ve mně je. Já mám takový přísný výraz a ono to snad stačí,“ vysvětluje důchodce.
"Tady máš naše číslo. Jezdíme celých dvacet čtyři hodin. Kdyby bylo nejhůř, zavolej!“
Kamarádi se rozcházejí. Po devíti letech se strážce dovídá o něčem, co měl vědět hned na samém začátku!
"Pane šerife, jenom na slovíčko,“ zve jedna prodavačka Fanouše do rožku.
"Víte, on tady byl za mnou můj manžel. Je to moc hodný člověk. Je ale trochu tmavší. Není Rom. Tento fakt je ale jeho stálou noční můrou. Kolikrát si doma stěžuje, jak se na něj lidé divně dívají. Vadí mu to a kazí náladu. No a on byl tady za mnou a vy jste se od něj nehnul na dva metry! Dost mu to vadilo.“
"No tak mu vzkažte, že se omlouvám. Je to moje profesionální úchylka,“ omlouvá se hlídač. "Já jsem mu to říkala a on to pochopil. Akorát jsem si přisadila a řekla jsem – vidíš jak jsme dokonale chráněny!“
Blíží se devatenáctá hodina. Konec šichty. Už hodinu to krásně utíká, jede se na volnoběh. Konec, rozloučení. Fanouš už zůstal sám s jednou prodavačkou.. Zítra opět do prodejny za novými dobrodružstvími. Kdyby si nevytvořil systém, byly by jeho dny sledem nudných chvil k nevydržení. Důchodce doufá, že ještě nějakou dobu vydrží.
Jakmile se čas navrší, zúročí hlídací regál své zkušenosti. Vymyslel totiž zcela novou vědní disciplínu.
Na různých vojenských a policejních školách přednášejí experti adeptům o tom, kterak přežít na moři, v pralese a na poušti. Expert Fanouš Hovorka bude na škole pro hlídače supermarketů přednášet o tom, kterak přežít v prodejnách s drahými parfémy!