Čeští senioři chtějí čím dál více prožít podzim života aktivně a ne se stát babičkou nebo dědečkem na plný úvazek. Ve vztahu k vnoučatům se tak přibližují stejně starým lidem v Německu, Belgii nebo Rakousku. Také v těchto zemích jsou mezigenerační vztahy poněkud chladnější, na rozdíl od tradičních „prarodičovských“ států jako je Itálie nebo Řecko.
Z mezinárodního průzkumu SHARE vyplývá, že denně hlídá vnuky nebo vnučky pouze každý desátý český prarodič. A jen šedesát procent je pohlídalo alespoň jednou za uplynulý rok. V Itálii hlídá denně potomky třicet procent prarodičů, v Řecku a v Polsku je to okolo 28 procent. Na druhé – „méně ochotné“ – straně žebříčku jsou Dánové, Švédové a Nizozemci, kteří denně pečují o vnoučata ve dvou až třech procentech případů.
„Čeští penzisté jsou dnes už méně usedlí než jihoevropské národy. Touží se v čím dál větší míře bavit a vzdělávat jako jejich němečtí sousedé, kteří jsou například přeborníky přes cestování,“ říká socioložka Jana Malá.
Český prarodič nepovažuje na rozdíl od italského hlídání vnoučat za svoji povinnost. Na druhou stranu, když se k tomu uvolí, udělá pro ně první poslední. A dovolí jim skoro všechno. „Lze říci, že čím méně česká babička nebo dědeček svá vnoučata vidí, tím více je rozmazluje,“ uzavírá Jana Malá.
