Jak lehký mořský vánek,
pohladilo mě ráno,
a pozdrav bílých bárek,
kde ve slunci je psáno.
Zveme tě holka k nám,
sem, na bělostné pláže,
to písmo nějak znám,
šeptám si do polštáře.
To moře zašumělo,
svou píseň modrých dálek,
a pozvánku mi předal,
sám, čerstvý mořský vánek.
Vím, že sen, je sen,
a skutečnost je jiná,
ve stínu borovic,
bývám tak krásně líná.
A vůbec nic nemusím,
a moře mi k tomu zpívá,
a slunce hřejivé,
mým společníkem bývá.
Tak letos zase nic,
opět se nesejdeme,
však nelze zapomenout,
na to, co milujeme.