Bohouš Obrtlík byl člověk malý, ale sporý. Byl to také cholerik a disponoval silným hlasem, neúměrným ke své postavě. Bohouš byl rozdvojenou osobností. Řemeslník, pracant a všeumělec. Byl to takový Ferda Mravenec, práce všeho druhu. Byl také družný, kolegiální a vždy připravený posloužit dobré věci. Bohužel byl ale vznětlivý. Taková "chvojová otýpka“, jak říkala jeho žena.
Jako každý správný vesnický patriot byl zuřivým fandou místního fotbalového oddílu. Fotbalistům udržoval hřiště, proháněl se v motorové sekačce po zelené trávě, pomáhal při brigádách. To bez nároku na odměnu! Při fotbale samém najednou nastala změna osobnosti. Jako by jej někdo naprogramoval. V podstatě mírný člověk se změnil v jaguára. Jeho silný hlas burácel každou neděli při zápasech domácích. Zaměřil se zejména na rozhodčí. Křičel na dvoumetrového a stokilového pána v černém: "Ty se to nikdy nenaučíš! Jak mně naštveš, skončíš v potoce!“ Arbitři už jej znali a směrem k výhružkám mávali rukou, nebo je vůbec nebrali na zřetel. Přijela –li výměna, končil Bohouš často na silnici za hřištěm, doprovázen hlavním pořadatelem. Jednou dokonce vrhnul po rozhodčím prázdnou láhev od piva! Oddíl dostal pokutu pět set korun za nedostatečnou pořadatelskou službu. Bohouš se pak dostavil do výboru kajícně a s pětistovkou!
A tak to šlo pořád dál. Klidný člověk, výbuch, vystřízlivění. Výbuchy byly ale neúměrné, často předčasné a postihující nepodstatné události.
Jednou byl na návštěvě ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Navštívil dcerku a vnoučky. Při zpáteční cestě usedl do vlaku na brněnském nástupišti a pustil se do luštění křížovky. Vlak se dal do pohybu, ačkoliv čas odjezdu byl jízdním řádem stanoven o sedm minut později. Bohouš anomálii zpozoroval. Zbrunátněl a čekal na příchod průvodčího. Dostavil se dvoumetrový hromotluk. Bohouš začal zvyšovat hlas, až posléze duněl celý prostor. Řval:
"Pane průvodčí, na dráze je bordel! Tento vlak odjel o sedm minut dříve. To je skandál a já to tak nenechám. Na dráze je bordel!“
"Pane, kam cestujete?“ klidně zareagoval průvodčí.
"Do Brna!“
"No tak to máte smůlu, sedíte ve špatném vlaku. Když se budete ještě chvilku rozčilovat, skončíte v Uherském Brodě. Váš vlak opravdu odjede až za několik minut tím správným směrem. Včas a podle jízdního řádu!“
Vědom si své divné povahy, usedal jednou Bohouš do rychlíku v Brně na hlavním nádraží. Směr Praha. Byl značně unaven, usedl do prázdného kupé, schoval se pod kabát. Z usínání jej vyrušil příchod průvodčího. Byl to hromotluk, skoro Golem. Odehrál se tento dialog:
"Pane průvodčí. Jedu do České Třebové. V České Třebové vzbudit a vyhodit! Ale pozor. Mne když někdo probudí, jsem strašně zlej a vyvádím. Pak za sebe neručím!“
Dostal příslib, schoval se pod kabát a usnul spánkem spravedlivých.
Spáče provázely krásné sny. Ve snu zlikvidoval několik dvoumetrových fotbalových rozhodčích, kteří pak odplavali potokem do Černého moře. Spánek byl dlouhý, osvěžující a vydatný. Konečně vlak zastavil a spokojený spáč vyskočil a podíval se z okna. Vytřeštěným zrakem předčítá nápis na staniční budově. Stálo tam. PRAHA hlavní nádraží!
Rázem byl z vlaku venku. A byl to opět ten starý známý Bohouš Obrtlík. Peronem se rozprostíral hromový hlas: "Na dráze je bordel! Není na ně spolehnutí, ale já to tak nenechám. Na dráze je bordel!“
Nevídanému představení přihlíží stále více cestujících. Malý člověk se překonává. Jeho nadávky gradují a stávají se žalovatelnými. Na křiklouna se nabaluje stále více zvědavců. Očekává se příchod policie a popřípadě další zajímavé události.
Najednou jde kolem ten průvodčí. Chvílemi se popásá pohledem. Obrátí se na nejbližší zvědavce. Praví: "Ten pán ale tady vyvádí. Ale není to nic proti tomu jak řádil ten, kterého jsem vyhodil z vlaku v České Třebové!“
Pak se plácne do čela. Došlo mu to! Zmýlil se a obsloužil jiného spáče, zřejmě také agresivního.