Festival Pražské jaro si mezi českými hudebními přehlídkami klasické hudby stále drží dominantní postavení. Představuje zahraniční sólisty, orchestry i dirigenty, které není běžné v tuzemské koncertní sezoně slyšet. Jeho dramaturgie je tradiční a bez extravagancí, čímž se v porovnání s prestižními evropskými festivaly řadí spíš do "středního proudu". Letošní 68. ročník festivalu začíná v neděli 12. května a potrvá do 2. června.
Uznávaní interpreti
Z letošního programu znalci doporučují navštívit například recitál houslisty Josefa Špačka, koncerty Mnichovské filharmonie s dirigentem Lorinem Maazelem a houslistkou Janine Jansenovou či francouzského souboru Ensemble intercontemporain se světovou premiérou Miroslava Srnky.
Fanoušci by neměli opomenout ani koncert se sopranistkou Angelou Denokeovou k wagnerovskému výročí, recitál barytonisty Matthiase Goerneho, koncerty barokního orchestru Collegium 1704 a sopranistky Martiny Jankové či klavíristy Leifa Ove Andsnese s Mahlerovým komorním orchestrem.
Vysoký umělecký zážitek se očekává i od závěrečného koncertu s Českou filharmonií a dirigentem Vasilijem Sinajským, kde mimo jiné zazní Stravinského Svěcení jara.
Tradice a noblesa
Hudební odborníci vesměs oceňují klasické zaměření Pražského jara a umění nalézat zajímavé nápady i v tomto zadání. „Tradicionalismus je předností. Měl by zůstat klasickým koncertním festivalem,“ míní publicistka Věra Drápelová. Co by však mohl zlepšit, je propagace koncertů. Těsně před festivalem by se podle ní neměly prosazovat jen ty akce, které nejsou vyprodané, ale právě největší hvězdy festivalu vytvářející jeho image. „Za pozitivum bych určitě označil setrvalou noblesu, přívětivou grácii či pel neokázalé fajnovosti, které si Pražské jaro dokáže setrvale udržovat,“ podotýká hudební kritik Vít Dvořák.
Mezi odborníky zní spousta nápadů, jak by mělo Pražské jaro osvěžit svou dramaturgii, všechno ale závisí na financích. Pětasedmdesátimilionový rozpočet největší přehlídky klasické hudby v Česku už několik let stagnuje. A jeho evropské protějšky, kupříkladu Salcburský festival, mají na pravidelné hostování světových hvězd nesrovnatelně více peněz.
