„Už se nedožiju dalších průserů,“
říká Vratislav Brabenec z Plastiků

„Už se nedožiju dalších průserů,“
říká Vratislav Brabenec z Plastiků

27. 4. 2013

Je to svérázná a velmi charismatická osobnost. Vratislav Brabenec je znám především jako saxofonista a textař skupiny The Plastic People of the Universe (PPU). Originální seskupení, legenda českého undergroundu, bylo v opozici vůči komunistickému režimu a jeho členové šikanováni. Brabence nakonec přinutili emigrovat s rodinou do Kanady, odkud se po letech zase vrátil. 

„Nedostudovaný farář“, jehož aktivity sahají i do literární oblasti či ekologie, oslaví sedmdesátiny, které připadají na 28. dubna. První slavení naplánoval na sobotní večer v klubu Pilot v pražských Vršovicích, kde se rozhodl  zároveň pokřít společně s kytaristou Joe Karafiátem vlastní CD Létání je snadné.

S Plastic People se pak Brabenec sejde v neděli ve své oblíbené kavárně Café Sladkovský. „S Plastiky to vypadá špatně, nějak se dohadujeme a prožíváme krizi. Já teď dělám literární projekty, poezii a knížku pro děti, které mi ale moc nejdou. Také bych chtěl zaznamenat portréty všech bláznivých lidí, které jsem v životě potkal,“ říká Brabenec, který není nadšen vývojem ve společnosti. Souhlasí s názorem sociologa a filosofa Jana Kellera, podle kterého se v devadesátých letech marně očekávalo, že se západní země poučí z toho, co se ve východních dělalo dobře, a Východ se poučí z toho, co dělal dobře Západ. „Stal se opak. K nám přišel McDonald a na Západě se začaly úřady chovat socialisticky. Jak jsem starý, tak se každý den raduju, že se už nedožiju dalších průserů,“ tvrdí Brabenec.

Odsouzen na osm měsíců nepodmíněně

K Plastikům, založeným v roce 1968, se přidal o čtyři roky později. Na jeho popud se skupina začala více zaměřovat na české texty, například od filozofa a básníka Egona Bondyho. Posléze začal autorsky přispívat také sám Brabenec, zejména na alba Co znamená vésti koně (1981) nebo Maska za maskou. Upravil texty Ladislava Klímy k programu Jak bude po smrti (1979) či podklady ze Starého a Nového zákona pro Pašijové hry velikonoční (1978).

Toto album zhudebnil zakladatel kapely Milan „Mejla“ Hlavsa a při práci se asi nejvýrazněji odklonil od rocku, aby popustil uzdu avantgardním hudebním postupům. Utajovaná premiéra Pašijí se uskutečnila v roce 1978 na chalupě Václava Havla na Hrádečku. Záznam byl šířen jako samizdat na magnetofonovém pásku, oficiálně nahrávka vyšla v roce 1980 v Kanadě. Po roce 1989 byly Pašijové hry velikonoční několikrát uvedeny v různé úpravě.

Perzekuce členů PPU vygradovala v roce 1976, kdy byl Brabenec spolu s dalšími zatčen a za údajné výtržnictví odsouzen na osm měsíců nepodmíněně (rozsudek byl zrušen až v roce 2003 Nejvyšším soudem). K pobytu za mřížemi přivedlo hudebníky obvinění, že v textech některých svých písní použili vulgární slova. Soud v totalitním Československu tvorbu kapely ohodnotil jako „hrubě neslušnou, umělecky pochybnou a protispolečenskou.“

Akce Asanace ho vyhnala do Kanady

Opozice v čele s Václavem Havlem zorganizovala kampaň na podporu a propuštění uvězněných hudebníků, která vyvrcholila Chartou 77. Brabenec ji po svém propuštění také podepsal. V roce 1982 byl Státní bezpečností (StB) donucen v rámci takzvané akce Asanace k vystěhování do Kanady. StB tehdy Brabencovi mimo jiné vyhrožovala únosem jeho dvouleté dcery, pokud nezačne spolupracovat. „Nemohli jste vracet ty facky,“ řekl k tomu později hudebník.

Ze zámoří, kde se živil jako zahradní architekt, se Brabenec vrátil v roce 1997 a znovu se připojil k Plastikům. Na přání tehdejšího prezidenta Václava Havla se u příležitosti 20. výročí Charty 77 kapela opět sešla v klasickém složení (Milan „Mejla“ Hlavsa, Vratislav Brabenec, Josef Janíček, Jiří Kabeš, Jan Brabec a kytarista Garáže Josef Karafiát). Poté následovalo několik koncertních turné v Česku, rozjezd skupiny ale na čas přerušilo Hlavsovo úmrtí v roce 2001.

Vedle hudby také literatura

Brabenec se věnuje rovněž literatuře, soubor poezie z období od 60. let mu vyšel už v edici Vokno. Je autorem pohádek Všude je střed světa, sbírek básní Sebedudy (1992), Vůl Hvězda Ranní (1998), Vážený pane K. (2001) nebo prózy Karlín – přístav (1995). V roce 2010 vyšel pod názvem Evangelium podle Brabence rozhovor novinářky Renaty Kalenské s hudebníkem – životopisné vyprávění, ale i jeho názory na život, poválečné české dějiny, politiku nebo Kanadu.

Na přelomu 50. a 60. let Brabenec absolvoval zahradnický obor na zemědělské technické škole v Mělníku. Poté studoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakulta v Praze, kterou ale nedodělal: „Zpočátku jsem farářem být chtěl, potom alespoň v rámci církve pracovat s hudbou, ale postupem času jsem zjišťoval, že na to nemám patřičné vlohy.“

hudební legendy
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 15. týden

Uplynulou sobotu proběhll 34. ročník vyhlašování cen České hudební akademie Anděl. Ve vědomostním kvízu tohoto týdne si budete moci otestovat, jak znáte současnou českou hudební scénu. Zabrousíme ale také trochu do historie...

AKTUÁLNÍ ANKETA

Digitalizace postupně prostupuje všemi státními úřady. Jak jste na tom vy - využíváte možnost vyřizování nejrůznějších žádostí on-line (pomocí počítače či mobilu), anebo raději navštěvujete úřady osobně?

Pokud to jde, vyřizuji vše "on-line"

20%

Snažím se vyřizovat věci "on-line", ale ne vždy se mi to daří

20%

Nevím, neumím na to odpovědět

19%

Mám radši osobní vyřizování záležitostí na úřadech

20%

On-line nevyřizuji nic, je to pro mě složité

21%