Když se mužskému ve vyšším věku narodí dítě, je to ta největší radost, jaká jej může potkat. Aspoň já to tak cítím. Je to nádherné a neříkám to jen proto, že se něco takového očekává. Na rozdíl od prvního syna, kterého jsem měl ve třiadvaceti, se teď snažím vše, co se děje kolem našeho prcka, uchovat v paměti a užít si toho, jak se vyvíjí, jak roste.
Vlastně jsem skočil do nového života a nemám čas být starý. Dříve mi byli padesátníci, kteří si začínali s mladšími ženami a měli malé děti, spíše k smíchu. Dnes to vidím jinak. Když přijdu domů a vidím malého, vždycky si uvědomím, že nemám důvod se rozčilovat nad věcmi, které nemůžu ovlivnit, a že je podstatné žít tak, abych s ním mohl být co nejdéle. Starší otcové mi jistě rozumí: hlavně se dožít třídních schůzek.